Listopad 2007

S Jonathanem Livingstnem Rackem v Meersburgu

27. listopadu 2007 v 21:37
Jonathan Livingston Racek ... jen promluvit:o)
Kostnický přístav u "féry"...
Na severní straně Bodamského jezera tzv. Švábského moře se hned u břehu tyčí nepřehlédnutelný hrad a podle něj se také jmenuje celé městečko Meersburg. Byl postaven 988 a od té doby se dívá na druhou stranu jezera a touží po krásce jménem Kostnice:o) Není divu, že jedno z partnerských městeček se nachází v Toskánsku, protže při pohledu na stráň plnou vinic si umím představit, že v Meersburgu zrajou hrozny samy:o)
Hrad Meersburg a krásné městečko v podhradí...no kdo tyhle kulisy maloval? Trošku by to chytlo Trošku za srdce a už by natáčel...
A kdyby Trošku ani trošku ne, tak Hitchcocka určitě...
Nabitá enegií, za kterou mohl nejen úsměv mořského vlka s přístavu jsem se vracela na druhou stranu jezera do reality...

Od igráčků k jezeru a pak za Červeným trpaslíkem

26. listopadu 2007 v 23:33
Z muzea jsme si to s Deni namířily na nábřeží, Bodensee mě zase nezklamamlo...to jezero má Geist nebo Seele, dokonce má i charizma a to jsou vlastnosti, které mě normálně dostávají na lidech, ale nějak to se mnou tohle jezero prostě umí.
Nezáleží na počasí, vždycky si mě získá...
Večer se konala oslava Červeného trpaslíka a já končně vím, že Kocour není z opic a že polévka gaspaco se musí jíst studená. Byla teplá, ale přišla jsem jí na chuť a přiznávám to nerada, ale Red Dwarfovi taky...:o)

Igráčci alias Playmobil Figuren

26. listopadu 2007 v 23:22
"Igráčcíííí do bojééé..., kašlem na to chlapi, jdem radši na pivo!"
Takhle na sebe asi dřív pokřikovali Římani, nebo možná i Vikingové, tedy alespoň podle výstavy v archeologickém muzeu, která byla včera otevřená. Přibližně na tisícovce malých igráčků je zobrazen průřez historií, ale víc než pohřební zvyky igráčkovských Vikingů zaujala malé návštěvníky mašinka. Mně by se to líbilo i bez mašinky, protože zahradník by se dal využít u nás v Dražicích a protože Vikingové byli podle mého opravdoví chlapi, kteří věděli, jak si užívat život.
Jen ten poslední obrázek mi trochu vtá hlavou, nejsem si totiž jistá, jestli ten s korunkou na hlavě šplhá za princeznou, nebo jestli před ní utíká.
Nějak mě tam mate ta květinka...

Sobotní Stuttgart

26. listopadu 2007 v 22:51
Víceméně se dá tento výlet považovat za ruskou exkurzi, a to díky převažujícímu podílu ruských hlasitých studentů. Jediná tichá ruska, která se nefotila u každé ptákoviny je moje Olga. Město ozdobené na každém rohu odznakem Mercedes je hlavním městem Bádensko-Wuertemberska a má asi 590 tisíc obyvatel.
Při návštěvě Státní galerie mě potěšil Andy Warhold, Picasso a příjemně mě polechtal obrázek Pelliniho "Antica Roma" z poloviny 16.stol, na kterém byly zobrazeny kupodivu obrazy známých míst v Římě. OOO Říme, Římánku, Barbánkovi se stýzká..asi Tě budu muset jet zase zkontrolovat...jak jsi zase zase vyrostl a jak jsi stálé stejný, neměnný, nádherný. Kéž by se od Tebe Stuttgart něco přiučil. Ani starý a nový zámek, ani moderně opravený kostel zničený za druhé svět. války se zvláštní klikou (viz obrázek), ve mně nezanechali takovou "stopu" jako hrneček teplého svařáku.Ten opravdu neměl chybu, ale jediná "stopa" na celé město zdá se mi poněkud málo. No dobrá takzvaný bleší trh, vznešeně zvaný Flohmarkt, by mou duši také zahřál, kdyby se mi tam bývalo podařilo něco objevit. Taj jen doufám, že čínským a ruským přátelům se výlet líbil víc.
Večer jsem si náladu zlepšila, šli jsme totiž s Elfi a s Kurtem do malebné hospůdky, všichni se tam znají a správňácký hospodský s kulaťoučkým bříškem a s utěrkou hozenou přes rameno mi usmažil ty nejlepší brambůrky.To v čem plavaly nebyl olej, to chutnalo tak dobře a vonělo, že to musel být "sosíček" :o)

"A jedeme dál..."

26. listopadu 2007 v 22:08
Začátek pátečního večera se jevil slibně a byla by obrovská škoda ho rychle zaparkovat do garáže a jít spát a tak jsem vyrazila za holkama z mojí země. Jaké pak to bylo překvapení, když se dva fešáci sedící v kroužku českých holek představili česky. Zábava narůstala a tak jsme se velmi akčně nacpali do Martinova auta ...nebylo nás pět, bylo nás sedm:o) a dalším bodem na cestě pátečního večera byla diskotéka Dance palace. Je fakt, že jsem stejně jako Kelišová musela zavřít pusu, když mi při vstupu vrazily u vchodu kartičku, která slouží něco jao kreditka na šatnu i u baru. Jěště víc jsem pusu otevřela, když jsem zjistila, že je kreditka přednabita 15 eurami:o) Flamenco mě nějak rozpálilo, nebo to možná bylo to vínko, ale co způsobilo taneční kreace mých českých zlatíček tedy netuším...nestihla jsem to sledovat:o) No jo, holt s přednabitou kreditkou to se to řádí, co koťata?
Hned poté co vytáhli malé lahvičky s vodkou a pod barem si dochutili objednanou Colu, jsem pochopila, že i když žijou kluci delší dobu tady v Kostnici svojí českou krev nezapřou.

Freitag FLAMENCO Abend

26. listopadu 2007 v 21:52
Flamenco ist Leidenschaft - Feuer der Seele - Freude und Leid
Ohnivy tanec plny temperamentu, zpev plny utrpeni doprovazeny placem andaluske kytary je nejlepsim korenim v kostnicke spanelske restauraci. Talir plny smazenych chobotnicek me prekvapil, ze hlad je jenom prevlecena zizen. A zizen je jen prevleceny hlad. Nozicky se jim jiz nehybaly, za to na podiu to byla sama rychla nozka, sama sukne a zase nozka. Energicky usmev signory FLAMENCO mi chutnal stejne jako rude tezke spanelske vino. Skryvala se v nem totiz drzost a fantazie cikanskych krasavic. V tom usmevu, nebo v tom vine:o)

Příjemně vláčný den

22. listopadu 2007 v 21:35
Probuzení po desate se obcas promiji:o) Mela jsem rande se svym Tandem partnerem ...prisel mi pred par dny email od Itala, co se chce ucit cesky , a ze jako utvorime tandem a ja se budu učit milovanou italštinu. Vzhledem k mému životu jsem dnes očekávala u kavárny ve škole buď mladého italského krasavce, z kterého s mi budou třást kolena , nebo postaršího pána, kterému se budou třást ty jeho. Vy, co to čtete jistě tušíte, že Bé je správně. Graziony je pán, který se narodil na konci světové války, zaplať pan Bůh té druhé. vypadá velmi zachovale a ja mu veřejně skládám poklonu. Studuje dvacet jazyků najednou. Dali jsme si stylově uno capiccino italiano a z něj plavaly mým směrem hejna informací. Má baráček v Praze, česky se učí už pár let a miluje jídlo, tak se aspoň naučím objednat si v italské restauraci něco výborného:o)
K tomuto příjemnému setkání dnešního dne přibylo odpoledne ještě jedno. Při mém toulání se křivolakými kostnickymi uličkami jsem narazila na pána, co si pár mincí do kalíšku podle meho zasloužil. Jeho kamarádem totiž kupodivu nebyl pes na vodítku se smutnýma očima, ale holub, který měl očíčko jen jedno a přiletěl mu dobrovolne na oslovení na kolena a zobal drobečky. Doufám, že si spolu koupí zítra nějaký chutný koláček a pokud si spolu dají dneska někde chutného panáčka, beru to také jako dobrou investici do cizí radosti.
Pridavam jeste jednu fotku sympatickych slecen pro milovniky tvrdsich sportu. Nasili ja nemusim, ale holkam fandim:o)

Filharmonie

22. listopadu 2007 v 21:12
Po uternim obidku s novinarkou ze Suedkurieru Aurelii plnem ruznych morskych potvor to chtelo ve ctvrtek nejaky chutny dorticek. Sladky zazitek jsme si v podobe konzertu vazne hudby dopraly spolu s holkama v budove Koncilu. Tresnickou na tomto "dorticku" byl bezesporu čong, ktery stal uplne v koutku cele filharmonie a vzdy kdyz citil, ze prichazi jeho cas, popadl sve obrovske cinely, chopil se sve sance, vyskocil a placnul tema poklicema o sebe tak, ze ani muj smich nebyl slyset.
Koncert měl tři části, a když dohrála první s názvem Pohřeb (Dimitri Mitropoulos) začali všichni tleskat a Verunka prohlásila: "to byl ten asi Diskobolos...a teď příjde Rachmaninow." Poslední částí byla symfonie Pana Iljiče Čajkovského a to už jsem měla o pana dirigenta opravdu vážné obavy a o toho pána s hudebním nástrojem sedícím před ním ještě větší. Můj milovaný čongolík se běhěm konzertu blýsknul bohužel asi jen čtyřikrát, ale i to je dobrý. Kurt mi doma vyprávěl o jednom chlapíkovi, co s nima hrál na buben a na jednom konzeŕtě měl jen jednu ránu běhěm celého večera. To je fakt málo:o)...a nejhorší na tom je že zmíněný hudebník zapomněl udeřit:o) Tomu se říká pech pane majstro:o) Večer byl zakončel v Zeitlos rozebíráním velmi závažných témat lidského života:o) Holky jely do pelíšku autobusem a mě mé kolo dovezlo ještě do Cocktailbaru za Emilií a jejími australskými přáteli..., ale kolu se tam nelíbilo, tak jsme si zbalili všech svých pár součástek, natankovali něco jahodového a jeli jsme taky do hajan.

Na svaracku s Olgou

18. listopadu 2007 v 21:13
Mluvim vic rusky nez u nas:o)...a duvod? Tim je pro mne ona:o) Milaja devocka iz Rassiji

Slunicko opirajici se o jezerni hledinu

18. listopadu 2007 v 20:01
Slunicko opirajici se o jezerni hledinu

Kralovske palacinky pro princezny:o)

18. listopadu 2007 v 13:00 | Barbuchatko
Nebudu to protahovat, slunicko me simra na tvari a krouti mi pusinku do usmevu...budu se na nej muset jit ven podivat. A spojim to s kochanim se u jezera. Za muj usmev muzou hrejive paprsky, kvuli kterym skoro nevidim na obrazovku, dlouhy sladky spanek a paradni vcerejsi vecer. Diky vcerejsim "luxusko" palacinkam jsme dospely s holkama k presvedceni, ze obcas lze dosahnout stoprocentniho uspokojeni i bez ....i bez kafe:o) Prava husta slehacka, cokoladova poleva a marmeladka o babicky z Moravy, nekolik sklenicek Vermutu a vinka a zpivam lip nez Hegerka:o) ......Levandulovaaaa...nebo snad skoricovogrankova? :o)
Po zaverecne recenzi uznavam, ze je to zprava odpovidajici memu ja..
Barbuchatko

Vylet plny fotodobrodruzstvi

17. listopadu 2007 v 16:50
Vylet plny fotodobrodruzstvi

Sankt Gallen

17. listopadu 2007 v 16:21
Nase skupinka odvaznych mladych a neklidnych:o)

Vylet do Sankt Gallen

17. listopadu 2007 v 14:16
Rano jsem mela vstavat na vylet do Sankt Gallenu od skoly, ale vecer jsem si misto na 5:52 naridila budik na 6:52 a u autobusu, ktery odjizdel od koleji jsem mela byt v sedm:o) Asi tak po nekolika letech uplne nenamalovana jsem vylitla z baraku, Kurt skoro v pyzamu naskocil do autika, ktere Elfi zatim v pyzamu nastartovala a fofrem ke kolejim. Pockali na me a ja byla vazne rada, ze to klaplo. cekal me totiz krasny den plny prekvapeni. Z Kostnice jsme jely same holky, skoro same cesky...holky z Moravy vytahly slivovicku a vylet mohl zacit:o) V Zurichu meli pristoupit dalsi lidi...chtelo to nejkae muzske osazenstvo. Holky tedy malou skupinku ocihli hned z okna a s usklebekme prohlasily, ze jsou tam mezi nimi tri chlai, ale jen jeden vypada jako chlap. Hm, ja z okynka nevidela a tenhle chlap mi malem za chvili vyrazil dech. Ale myslim, ze okmazik zapusobil na oba stejne:o) Minimalne ten panak, co jsme si museli hned dat tomu odpovidal:o) Od ridice se ulickou totiz blizil Zdenda Kuceru:o) ja se tomu smeju jeste ted..." Co tady delas? " " A co Ty tady delas?" :o) Zdenda studuje semstr v Zurichu a ten vylet byl vazne nahoda, nejen ze jsem jela misto uplne cizi slecny a jina by nebylo mozne jet, ale hlavne jsem jeste k tomu zaspala...
Vylet byl bezvadny, Zdenda si uzival , ze je cely den mezi ceskyma holkama a svym smyslem pro humor bavil zase nas. Na programu byla snidane v Sankt Gallenu, to je mimochodem krasne mesto, prohlidka katedraly a centra. Hlavnim bodem meho dne byl obed:o) Bufet by urcite zaujal i Andri, bylo to spoustu dobrutek a tak jsme se " Nezinyrovali" . Ja a Zdenda jsme nasli spolecne tema "Jidlo" :o) a druhym spolecnym tematem byl "panacek neceho tepleho do krku!" Na programu byla totiz navsteva likerky v Apenzellu. Zase se usmivam, Cesi se totiz ani tam nezinyrovali:o)
Svcarske Alpy, more snehu, nekolik panacku likeru, mile ceske tvare okolo a jeste vyborny obidek, co vic si muze clovek prat? No, neco by se asi jeste naslo...

Ctvrtek vecer na slibovanem "Kafi"

17. listopadu 2007 v 13:52
Polsedni dny byly perne a az na dnesek obsahovaly velmi malo spankoveho casu:o)
Ve ctvrtek jsem byla konecne na vine s Hirtem, je to clovek , co pracuje v Kostnici na radnici a zajima se o partnerstvi Tabora a Kostnice. Vyborne straveny vecer s velmi chytrym a zajimavym starsim chlapem. Okouzlil me ti, so vse zna a povidali jsme a povidali. Myslim, ze jsemmu na sebe vykecala snad vse behem jednoho vecera, ale to jsem holt ja:o) Pak jsme z utulne divadelni kavarny sli do preplnene nobl restaurace, kde hrala ziva kapela. Plno snobu, co se sli pouze ukazat nove modely na sobe a nebo novou modelku vedle sebe. Ale gin s tonikem me odvazl natolik, ze jsme s Hirtem...s Klausem s Ditrem dokonce i tancili. Vazne pekny vecer. Jneze jsem prisla domu trosku jaksi vice nez pozde...

Barbanek sili a roste "do krasy"

15. listopadu 2007 v 19:30
Detstvi mi pomalu utikalo mezi prstickama a ty byly cim dal vetsi. Poprve jsem si to uvedomila, dyž dorostly do velikosti čtyrletého clovicka a rodice mi privezli domu maleho prcka zabaleneho do perinky. Jeho prstíčky byly totiž proti tem mym opravdu pidi. Nastal Velky tresk v mem zivote. Kubik rostl do krasy, pak se to nejak zaseklo, ale to uz byl o hlavu vetsi nez ja. Bracha je chlapak, je to zatím jediny chlap, který když me obejme a schova v jeho obrovske naruci, tak si pripadam zase jako ta mala Baja. V průběhu jeho rustu si vzpomínám na tri okamziky. Nejdřív se vidim jak peclive skladam v jeho skrince na hracky kosticky podle velikosti a barev, on ale po peti minutach boura moji půlhodinovou parci. Nu coz, minimálně trpělivost a pečlivost mi snad zustaly, i když ted uz tak často kosticky neskladam:o) Dalsim okamžikem jsou rvacky. Podle mamky jsme se rvaly jako kone. Opravdu se červenám a stydim se za to, ale mym ob ranym reflexem bylo kousani, mel chudak vzdycky modrinu nekde na tele, když si sundal puncochacky. Takovy ty bezovy s jednou carkou ve predu a dvěma vzadu. Ale on me taky trapil, no opravdu…rano me pravidelne budil před sedmou hodinou tim, ze stavel lego. Když malej braska hleda potrebnou kosticku v krabici plne Lega, je vazne na zabiti.
Dnes uz tak brzo nevstava a s Legem si taky nehraje. Drepi u obrazovky pocitace a na usich ma sluchatka, ma to vyhodu, alespoň neslysim poslední vykriky lidi, do kterých strili. Ma se mnou obrovskou furu trpelivosti. Myslim, ze je to jediny chlap na svete, ktery je takove trpelivosti se mnou vubec schopny:o) ja bych sama sebe nevydrzela. Co dodat, snad jen ze muj bracha ma prima segru...a ja? Napodobne Kubo Kubikulo! Barbucha

me and E.

14. listopadu 2007 v 20:58
Ja and my elskling Emilia

Barbanek a jeho prvni pohled na svet

14. listopadu 2007 v 20:10
Jak zacala moje "pout"? Myslim, ze muj zivot je jedna velka nahoda. V sesti mesicich jsem si rekla, ze uz mam plny kosik pravacku a mrknu se ven na svet. Pan osud se mnou uzavrel dohodu, ze pokud mu slibim, ze budu jednou na ministerstvu, a ze ja budu:o), tak ze mi povoli drivejsi termin.
Dohoda ujednana a nahoda tomu chtela, ze jsem svyma zelenyma ockama mrkla na fesaka v bilem a to uz dvacatehopateho cervna 1984. Nahoda to opravdu je, protoze deti narozene v sestem mesici obcas nemaji moznost mrknout na pana doktora, nekdy ani nemluvi a nechodi. Jsem vdecna, ze ja muzu mrkat na fesaky, ze muzu mluvit, videt vsechny barvy duhy, skakat, skotacit ...nekdy si i zpivam:o)
Treba pokud nikdo neni doma, nebo jedu v auticku s velmi tolerantnim ridicem:o)
Co ale nepovazuji za nahodu je to, ze jsem ve znameni raka. Muzu tady toho o sobe navykladat mraky, stavet a bourat slovni zamky, ale pokud si cokoliv prectes o rakovi, mas muj obrazek.
Jsem opravdu typicky rak, jsem racek klepetacek jak ma byt....
Mam pamet na slovicka, ale bohuzel ne na udalosti, ktere nepovazuji za zasadni. Mrzi me to, protoze se mi casto stava, ze slysim:" Pamatujes....tenkrat "a ja si nepamatuji. Tisni me pocit, ze udalost, v ktere jsem hrala jednu z hlavnich roli je pro nekoho nezapomenutelna a pro me ve srovnani s jinymi zazitky proste bezna...:o(
Utrzkovitym zazitkem na ketry si vzpominam je hrejiva krasna hrud moji maminky, nemyslim zrovna sosani mlicka,ale to, jak si me laskyplne pokladala na hrud, kdyz se ucila na zkousky. Uspesne se mnou totiz dokoncila posledni rok vejsky. Kloubouk dolu mamuli! Samozrejme mam na tom zasluhu, kdyz neco nemohla precist, tak jsem ji pomohla. Ted si vymyslim:o) Ale myslim, ze mi z te doby, kdy si me jako maleho hada hrala na prsou, opravdu z te novinariny neco utkvelo v makovicce.
Rok jsem si rostla jako kul v plote a pak si me prijel zrichtovat muj tatinek. Daleka cesta z vychodu a to co z nej salalo...to je asi seminko moji cestovatelske povahy.
Dalsi co se mi miha pred ocima jsou setmele ulice a svetylka. Nechapala jsem to, ale bylo mi to hlavou rodiny objasneno. Barunka byla uplakanym ditkem. Ja si tedy myslim, ze to byl jen pokus, jak se dostat ke slovu jeste pred tim nez jsem slova znala:o) Jedinym zpusobem, jak se tenhle mrnousek dal uklidnit, bylo stat s nim u okna a pozorovat rozsvicene mesto. Hm, to mam dodnes. Ja, Blusa, letiste a rozsviceny Tabor a pak uz neplacu:o)
Vzpominka na moji jednonohou Barbienu by Te asi nezajimala, tak ji preskocim...Chudinka..ta si moc nezaskala, kdyz jsme se stehovaly zustala jeji nozka ve starem byte. Ze by pecovatelske a utesovatelske sklony?
Dve vety co mi zni dale v usich: " Papej Barunko, papej, nebo prileti ptacek a vsechno Ti to zpapa." Jidlo se v tuto chcvili stava moji vasni a pronasleduje me cely zbytek meho zivota:o) Fakt diky babi... Sice vim, ze ptacek neprileti, ale co kdyby:o)
"Houbicky, houbicky, kde jste? Kam jste se mi podely?" Houbareni je dalsi vasni moji malickosti uz od malicka.
Zaviram oci a vidim, jak jedu v kombinezce a v holinkach v parnem dni s tatkou v uniforme na ruzove Liberte do jeslicek. Holt ma tvrdohlavost byla vyslysena nekonecnou toleranci meho tatinka. Chudak si pak musel od spolupracovniku v zelenem vyslechnout trapne vtipy tykajici se barvy kola moji maminky, na kterem me do jeslicek vozil. V te dobe je to stale jeste velmi osemetna barva, ale zde nachazim pocatky sve sympatie s jinak orientovanymi a ruzova barva se mi stava vlastni.
Od jeslicek vede kratka cesta do skolky. Kluci pri obede zahrbavaji maso do kase, protoze maso se nepridava, ale ani nevraci:o) A ja sedim s Danielkou Kadlecu u stolecku, divam se na maly talirek s malym chlebem a s velkou vrstvou pomazanky. Danda utapi slzy v cervenem malem hrnicku plnem mleka. Deti si hraji venku a ja dostavam jeden z mych nejlepsich zivotnich napadu, jak zabit dve mouchy jednou ranou a jit si hrat na piskoviste:o) Prorazim skraloup a vyzunknu tu bilou tekutinu, co s Dandou dela to same jako se mnou pomazankou jakehokoliv druhu...zveda zaludek. Danda hlta muj chlebik, partnerstvi speceteno, zaludek a vsechny vychovatelky celeho sveta navzdy prelsteny. Nachazim moudro, ktere me pak provazi...dobry pritel ma byt stale na blizku:o)..nikdy nevis, kde na Tebe ceka talirek ci hrnecek na prvni pohled neresitelneho problemu.
Uz Fulgham se zabival otazkou materske skolky a to co objevil on, ja poznala par let pote. Dobry spanek POO Ti udela dobre:o)

Dnes nic moc...

8. listopadu 2007 v 22:37 | jaaa
Jupiiii, tak to konecne funguje a muzu se zacit sverovat se svym zivotem...
Pro nedockave musim podotknout ze zde ziji docela nudny poklidny zivot:o)
Dnes mam za sebou pouze vylte do Svycarska. Hm, zni to zajimave, ale je to skoro za humny, Kostnice je totiz napul nemecka a napul svycarska a dneska jsme jeli s Elfi a Kurtem ( rodice co u nich bydlim) na kaficko a na kolacek do Svycarske casti. Nakoupila jsem si zasoby vyborne cokolady na smutne opustene vecery a tim me dnesni nic moc dobrodruzstvi konci, le je fakt ze to auticko....stribrny sportacek...hm, kazdy den bych si v tom klidne vozila prdelku:o) Rozhodne lepsi nez na kole:o)

nevzdam se

8. listopadu 2007 v 22:32
tak dalsi milionty pokus poprve