Prosinec 2007

Povánoční vystřízlivění...

30. prosince 2007 v 14:32
POVÁNOČNÍ VYSTŘÍZLIVĚNÍ...
Je to ale fuška vrátit se na pár dní do rodné hroudy plné známých a hlavně kamarádů. Nejlépe jim vyjádřím vděk za to ,že je mám tím, když si na každého z nich najdu chvilku, nebo nejlépe celý večer:o) Blůša pečlivě přechází již několik dní chřipku, Pája nějakým podivným způsobem pracuje u Bušťáka, Veru se Jindra vrátil z hor a Evička pro změnu odjela za Kaiem. No, dalo by se řít, že po propařených nocích nastane Barbánkovi pohodlné leženíčko u pohádek, ale ouha...Barbánek má přátele i v cizině a tak po návalu přiťukávání si s domácími dorazila do Tábora i Marinka z Kyjeva. Je to kočička a navíc má auru vytvořenou z úspěšnosti a to mě víc než motivuje.
Myslím, že po řádném promyšlení je na čase postoupit o kousek dál...O čem že to tady plácám? Že slov jako " Na zdraví, cheers a zum Wohl" bylo dosti a Barbánek si vyzkouší jak to půjde bez nich. Já mu věřím a budu ho v jeho konákí plně podporovat. Myslím si totiž, že je škoda každého dne ztráveného v posteli. Nechci tyhle "dny poté" házet jen tak pod postel a dávat si peřinu přes hlavu a nadávat, že hodiny tikají moc nahlas a ptáci venku řvou:o)
A jak to tedy ve zkratce na výletě v Táboře vůbec vypadalo? Blůšova narozeninová párty se zvrhla v předávání vánočních dárků a Blušík to po několika sklenkách šampáňa ohodnotil slovy:" Hm, by mě teda zajímalo, kdo že to má dneska narozky?" Ale Blušíčku:o) Se stoupající hladinkou vkrvi se začalo trochu řešit, ale to už asi k tomu holt patří, čím dýl se všichni známe, tím je víc co vytahovat...a tím nemyslím vánoční dárečky z barevných papírových dárkových taštiček:o)
Ale je to paráda, mít je zase skoro všechny pod jednou střechou u jednoho stolu!
No a aby se to ponocování nějak vykompenzovalo tak musím vyčíslit i to výborný bruslení. Stálo mě to tedy puchýř na každém kopýtku, ale skotačím dál, následky nejsou trvalé a příští zimu to holky určitě zopáknem:o)
Štědrý večer byl ke mně tento rok co se týče klidu opravdu štědrý, nějak jsme to neřešili a nakonec měla největší radost z dárků ta nejmladší a tak to má asi být. Ejmince se opravdu zalíbila žlutá kačenka, kterou dostal brácha od Ježíška z Konstanz. Trochu mi nedochází, co může způsobit tak velké zalíbení, aby byla nevinné kačence ukousnuta hlavička:o)
K zimním radovánkám počítám koulovačku:o)...byl to boj vyrovnaný, ale promě předem prohnaný, nemám totiž natrénováno:o) No jinak jsem se dostala taky na power jogu a dvakrát do kina, takže byly noční akce rovnoměrně prokládány :o) Alžběta Druhá byla asi žena s velkými Ž a s velkou odvahou, ale právě teď sklízí můj obdiv Kate Blanchet , je to úžasný herecký výkon! Príma odpočinkový film byl naopak Medvídek s Andri vedle mě:o)
Silvestr byl milosrdný a poté co mi Blůša zdrhnul:o)( Zabijuuuuu Tě suprstaaar! ), mi dal do cesty zážitek v podobě dvou Italů z Benátek, co se nějak ocitli v Táboře na náměstí:o) Oprášila jsem svou slovní zásobu a jim jejich anglickou a zapili jsme to jak se sluší a patří.
Konec, tedy začátek nového roku byl samozřejmě v domovské základně, kde mi po Blůšovi zbyla už jen jeho maminka:o)
Ztracená a později najitá peněženka a jedno setkání se smutným koncem mě stály dost adrenalinu, tak mě snad čekají dny plné odpočinku...

Barbánek jede do náruče nejmilejších lidí na celém světě...jede domů:o)

20. prosince 2007 v 0:04
Těším se jako malé dítě na Vánoce:o)
Né kecám, těším se přesně tak, jak to Brbánek umí. Těším se na Blůšu a jeho improvizované vtípky, kterým se každý směje, už proto že je řekl Blůša. Těším se na Páju a její chápavý pohled plný porozumění mým směrem a káravý pohled k Blůšovi:o) Těším se na to, jak si elgantně zapálí a řekne mi "Baruško....". Těším se na Andrejku a její sladkou čokoládovou povahu a ještě sladší úsměv. Těším se na ty dvě mý breberky, na tu co se krémoší a na tu druhou, co je mým osobním psychologem. Těším se i na Marťase, ten toho ale určitě moc nenapovídá, no ale kdo si počká ten se dočká a nějaká ta perla z něj zase určitě v nejméně očekávaný moment vypadne. Těším se i na Ejminku, na tu bílou chlupatou mršku mrštnou, na maminku ,na tatínku, na babulí, na dědulí, na bráchu kamaráda... Na Tebe A. se taky moc těším, s tebou to nejde, ale bez Tebe je to ještě horší. Vím, že jsem Tvoje nejlepší vlastnost, ale co je Tvoje vlastnost , když je od Tebe tak daleko? Jenom, jenom vlastnost....
Těším se a nic neočekávám, poprvé si nechám od Vánoc naservírovat tajmeství šéfkuchaře. A když mi nebude chutnat? Nevadí, hlavně, když bude menu servírováno v dobré společnosti, v tomto případě si dovolím říct, v Té pro mě nejcennější. Místo , kde se bude podávat nese název přímo Biblický... restaurace "Tábor" bude více než čtyřhvězdičková, pokud nebudou mraky:o)
Vánoce jsou zvláštní údobí , rozněžňují a i když jsou plné stresu víc než jakékoliv jiné roční údobí, dají se najít chvilky, ketré stojí za to, si je v klidu vychutnat. Nejsem sice Zákopčaník, ale všem co to umějí přeji Vánoce v duši, přeji krásné ochutnávání těch tajemných okamžiků. Jako když se maminka s dítkem zastaví před jesličkama a ukazuje mu to malinké miminko a píďalíček zvedne prostředníček , namíří na Ježíška a u toho se usmívá...
Hodně se usmívejte a málo přemýšlejte, spustu spontálnosti k tomu patří... , teda já to tak budu dělat a že občas vypadám jako blázen? To né, to dělají ty Vánoce:o)
Blůša by mi určitě řekl něco jako: " Hlavně mi tady neřvi!" Ale já řvu z celých plic....Na zdravíííííííííííí!!! Krásnýho Silvestra , džte u ohňostroje za ruku někoho, koho máte rádi, ať mu není zima na ruce a v tom dalším roce prostě prožívejte každou chvíli naplno, ať už je jákákoliv a choťte s očima otevřenýma a to co se po každé přeje se Vám bude plnit samo:o)

Back from Mayfair to my fairy tale...

14. prosince 2007 v 14:16
První andělská noc
Londýn má sedm miliónů obyvatel různého původu , různé barvy pleti, různého náboženství a tak by se dalo říct, že jedna blondýnka z Čech věřící na osud už se vněm nějak ztratí, ale právě naopak. Ta se neztratí:o)
Aurelie mě dovezla na letiště ve Friedrichshafenu a nechala mě napospas mému osudu, ten se ale už o vše postaral řádně sám. Na letišti sedělo asi patnáct velmi prostorově výrazných černošek s velmi prostorově výraznými zlatými šperkami, které vyseli na různých nepřehlédnutelných částích jejich těl. Touto shodou okolností jsem si připadala jako něco malého, co letí do světa. Z mých myšlenek mě najednou vytáhla světlovlasá Němka, která se po třech letech vracela i s dcerkou z Číny do Londýna. Musím uznat, že mít na hlavě klobouk, tak ho před tou malou osmiletou smeknu. Mluví totiž německy, anglicky a čínsky. Pokud k tomu zdědila ještě trochu maminčina workoholismu, má budoucnost zajištěnou.
Ze Stanstedu se člověk dostane za deset liber autobusem National Express až do centra, dalo by se očekávat, že se nic zajímavého nestane, když hned na začátku usnete, no ale pan O. to chtěl jinak a ten klučina sedící za mnou taky:o) Na předposlední stanici v centru jsem si protřela oči a ten kluk vystupoval, ale strkal my do ruky papírek s jeho tel. číslem a nápisem: "rád bych býval seděl vedle Tebe, ale nechtěl jsem Tě budit, spala jsi jako malý anděl".
Úplně rozespalý unavený malý anděl si v tu chvíli uvědomil, že už je zase v Londýně. Papírky s telefonama k Londýnu prostě patří.
Hledání hotelu mě děsilo zbytečně, byl opravdu kousek od místa, kde mě pan řidič zanechal. Stuart myslel na všechno a v pokoji bylo taky všechno co si malý anděl může přát. A tak jsem si po vyžehlení zmuchlané košilky dala voňavou vanu a zalehla do pelíšku, vždyť na mě čekalo několik náročných dnů…
Probuzení ze sladkého spánku bylo sladké díky výborné snídani. Ale trochu mě v hotelu naštvali. Našinec zvyklý na několik málo chodů prostě jen ochutnává do polosyta, ale tam toho bylo tolik, že se to ani ochutnat nedalo. A tak čerstvý meloun a k tomu křupavý kroasantík museli být následovány malými kousky různých sýrů a šunkou prošuto.
Mňam , ještě se olizuji.
Po snídani dorazil Stuart a jeli jsme navštívit moje bývalé kolegy do Shephards Tavern. To bylo radosti na Starém Bělidle. Vše při starém, jen okrášlené vánoční výzdobou.
A hurá za prababičkou. Ta potvůrka se má líp, než jsem čekala. " Každý večer jdu do postele se Švejkem, je to jedinej chlap kterého tam pustím." Když šla stříhat oschlé lístky nadávala u toho jako z mlada: " Ty nůžky to je hovno" " Né prababičko, musíš říkat na hovno, né hovno!" Všechny sprosťárny se naučila ze Švejka, až čte třetí díl a říká , že si ho šetří, jinak bude muset začít zase od začátku.
Miluju jí, ta ženská je báječná. Narodila se 1912 a její tatínek Robert Zweig (bratr Stefana Zweiga) je pohřbený v masovém hrobě v Rusku, její maminka s její sestrou zemřely pro změnu za druhé světové války. Jí se podařilo s manželem Fischerem a malým synkem uprchnout přes Švýcarsko do Londýna. Sedmdesát let skoro nemluvila rodným jazykem, se synem, který žije v Americe si telefonuje, ale mluví spolu německy. Je to Češka jako Brno! Miluje naší zemi, miluje náš jazyk,ale bohužel mixuje tři řeči najednou. Ještě že je všechny tři umím:o) Rozená Mariane Ewa Zweig je židovka, která přišla během života o hodně blízkých, ale zůstal jí elán, zůstal jí její výborný smysl pro humor a jako malou třešničku na dortu dostala kousek jejích milovaných Čech v podobě mého malého já. Za dobu co se známe si rozpomněla na spoustu českých slov, na svoje dětství na věty typu: "Prostějov to byla Paříž!"
Odkryla mi spoustu důležitých zákoutí a díky ní jsem zase o kousek dál. Nevěřím na náhody, já na ně spoléhám, ale přesto jsem za každou z nich vděčná.
Po návštěvě šup šup do gala a na drink, na večeři a se Stuartem do divadla na muzikál. "Chicago" mi ještě teď zní v uších: " lalalaalllaaaa and I love jazz…"
Druhou noc už jsem spala u Ani, je to bývalá kolegyně, hodná polská duše. Mají krásný čistý dům , ale bohužel daleko od centra. A tak můj den pokaždé zabraly tři hodiny strávené v metru. To je ale Londýn. V pátek jsem šla na oběd s jedním ze zákazníků z naší hospůdky, je to ironie osudu, ale s většinou z mých londýnských přátel jsem se seznámila právě při práci.
Výborná italská restaurace, výborné šafránově těstoviny, Merlot a gin s tonicem…
A já a Steve a jeho tři německá slova:o)
Večer jsem chtěla strávit s někým pro koho mám slabost, ale bohužel on má už tři roky slabost pro osobu jinou a tak společný večer nedopadl podle mých a ani podle jeho představ. Studuje mikrobiologii a o víkendu pracuje jako porter a stará se o prababičku. Je to nejgentlmovatější gentleman, kterého jsem kdy potkala. Jo holt není každý den posvícení. A nebo jinak řečeno, nic netrvá věčně Learde:o)
V sobotu jsem se prošla u řeky s kamarádem Gavinem. Italská angličtina je vtipnější než cokoliv jiného a on sám je taky vtipálek. Pochází z Říma a v Londýně je krátce, ale už ho povýšili a to se muselo oslavit:o)
Neděle si zasloužila nějaké pobavení …co takhle napsat milémuneznámému z autobusu? Večeře, procházka a SALSA…jupíííí…zašla jsem do klubu, kam jsem chodívala každou neděli, vše stejné. Můj učitel nevěřil svým očím:o) Ne , já jsem se nevrátila, jen to tady jdu zkontrolovat:o) Divoký večer plný rytmu a mé oblíbené Rijoky.
Následoval klidný pondělní den plný nákupů, babiččina vyprávění a večer film: Vanila Sky.
A byl tu den odjezdu, rozloučení se všemi…odejmutí a políbení na cestu od prababičky, oběd se Stuartem, slzy v jeho očích a odlet.
Londýn mě hodně vystavil a to doslova. Na letišti zase trdlovali ty londýnský trubky, nenávidím jejich procedury: sundat boty, prohledání všeho možného, žádné tekutiny s sebou. Chtěli to , měli to mít. Seděla jsem totiž asi tři čtvrtě hodiny na záchodě a nechala jim tam své veškeré tekutiny. Možná to bylo nervozitou , ale spíš chřipkou.
Ležím teď už druhý den v pelíšku a nadávám na anglické vlezlé dešťové kapky. Bacily , to my nemůžeme potřebovat:o)
My se totiž těšíme domů a tam musíme být zdraví:o)
K uzdravování mi pomáhá kamarád...říkám mu Paralen a písničky z CD co mi dala Anja Dirty Dancing...brouzdám si v nich a usmívám se a úsměv to je nejlepší doktor:o)

Jsem zpatky:o)

12. prosince 2007 v 11:40
Sedim v knihovne a prepisuji nejaky preklady na rustinu. Proto je to bez hacku, je tady jen nemecka klavesnice:o) Realita je hrozna, vubec me nebavi:o) a navraty byvaji podle meho nejhorsi, ale zase si clovek muze rict, ze je zpatky doma.
Tedy v mem pripade skoro doma. Elfi a Kurt me vcera vyzvedli na letisti ve Friedrichshafnu a ferou "Tabor" me dovezli domu:o) Trochu me boli v krku, je to asi tim nadhernym "slunecnym" pocasim plnym destivych kapek, co ted v Londyne vladne, ale myslim, ze to dnes vylezim. Vic casu si zadna nemoc nezaslouzi:o) Bylo to nekolik hodne rychlych dni, stihla jsem ale skoro vsechny co jsem chtela a hlavne prababicka je v pohode, takze muzu vkrocit do dalsiho roku s klidnou nohou:o) a vicemene suchou...tady totiz tolik neleje:o)
Az si to vsechno srovnam v hlave, tak napisu jake bylo Barbankovo londynske putovani:o)

Cestovní horečka

4. prosince 2007 v 23:41
"All my bags are packed I am ready to go:o)..."
Zítra letím večer z malého letiště z Friedrichshafenu, což je na druhé straně Bodamského jezera navštívit mojí prababičku. Mám malinko strach, vůbec né z létání, ale z toho, že tam dorazím až tak v půl jedné v noci, tedy pokud vše klapne. První noc přenocuji ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Pokud ho tedy najdu. Je to dárek né od přítele Mesra , ale od přítele Stuarta. Je to postarší velmi dobře situaovaný pán, který mě má moc rád. No, snad jen v jeho mezích:o) Večer by jsme druhý den měli jít na muzikál. Mezi tím chci skočit za babi jí trochu potešit, ale prý má být ten den v hospitl, no určitě to zkusím. Asi se teď pár dní neozvu a popíšu Barbánkova londýnská dobrodružství až v úterý po návratu. Apeluji te´d na všechny fanoušky Barbánka, aby mu drželi pěestičky..., ať má štěstí! I když štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho hledání. Nejdůležitější není mít štěstí, ale umět být šťastný, tak snad se mi to tam na ostrově tentokrát povede:o) jedu očíhnout vánoční atmosféru, nsát jí všema pórama a budu Vám děti vyprávět:o)!"

Modrá je dobrá...

3. prosince 2007 v 22:30
Normalní perný den, navíc zakaboněný a plný deštivých kapek. Hrůza člověk by to hned po otevření očí nejraději vzdal, zase je zavřel a spal dál, ale to by byla škoda:o)
To by se mi totiž nenaskytl odpoledne pohled z univerzity na jezero...vítr pomohl sluníčku odtáhnout mraky stranou a barva dostala nádherný nádech. Když neprší a pominu, že ráno sousedi škrábou zamrzlá okýnka u aut, tak je tu ještě pořád krásný podzim...nechápu to, ale sníh je tady vzácností. Zatím! :o)

Krásný advent všem lidem dobrého srdce a těch správných úmyslů...

2. prosince 2007 v 22:48
Love actually
"Christmas is all aroud us.. Everything whant I want for Christmas is youuu and youu and youu...!"

Vánoce tentokrát jinak...

2. prosince 2007 v 22:39
I medvěd Brtník by mi mohl dnešní třináćti hodinový spánek závidět. Po zařizovacím odpoledni jsme s číňánkem vyrazili na konzert. Čekala jsem hodně ,ale to co nás oba čekalo jsem etdy rozhodně nečekala. Kostel Sankt Gephards Kirche se pomalu plnil lidmi, ale ve předu začalo zpívat jen pár. Stěžovala jsem si Lijovi, že ti lháři v novinách psali o 350 zpívajících. V kostele bylo ale celkem dvanáct zborů a pokždé se rozsvítila jiná část kostela a začal zpívat další chór. Nádhera, nádhera, prostě něco neuvěřitelného. Předposlední píseň zpívalo všech 350 členů a uprostřed stál dětský sbor a každé dítko drželo v ruce svíčku. Nejvíc moje srdíčko zasáhnul moment, kdy v jedné chvíli než začal zpívat sbor další začalo nějaké mrně nahlas broukat. Celý kostel se totiž rozesmál, byl to smích asi tak osmiset lidí...a stejný počet si potom zazpíval poslední tradiční německou vánoční koledu. Jen já a Liju jsme neznali slova a tak jsme se alespoň krásně upřímně spokojeně usmívali.
Myslím, že si tento rok dám předsevzetí ještě ke konci roku:
"Tyto Vánoce si vychutnám bez schánění bezchybných dárků a bez bezmyšlenkovitého přejídání se. Budu je vnímat v klidu, tak jak se mi nabízejí. Budu jen pečlivě naslouchat, přivoním sí a budu vnímat tu jejich zvláštní atmosféru, která otevírá lidská srcde a hřeje zevnitř jako svařáček. Tady v Kostnici to jde tak nějak samo, ale ty pravé Vánoce, ty co zní nejlíp a voní nejvíc, budou stejně až u nás v Táboře, u nás za zimákem, u nás v sedmém patře:o)!"

Wintrethur, Ravensburg a guláškové dobrodrůžo

2. prosince 2007 v 22:27
Po třech hodinkách spánku na mě byl můj mobil dost nepříjemný a budil a budil a budil. Po rychlém zběžném úklidu jsem totiž jela na výlet.

Tajná "rakletpárty"

2. prosince 2007 v 22:25
V páteční den odjeli Kurt s Elfi za jejich zlatíčkama, takže dva pečlivě připravené adventní kalendáře putovali do předem určených rukou a bejvák byl prázdný. Koucour nebyl doma, myšky měly pré...

Dny mi voní hřebíčkem, badiánem a "svařáčkem"

2. prosince 2007 v 22:22
Minulý týden mě začala oblbovat vánoční atmosféra.
Začal advent a dýchá na mě odešaď. Nosím si totiž jeho vůni všude s sebou. V likérce v Apenzelu jsem si ukradla několik kousků voňavého koření, a tak když už mě zebou ručičky, strčím si je do kapes a pak když je vytáhnu, voní mi ta chvíle hřebíčkem, badiánem a nebo skořící z hrnečku plného svařeného vína a posléze prázdného. Svařené vínko tady k vánoční atmosféře bezpodmínečně patří, je k dostání prakticky na každém náměstí. A tak hrníček hřeje zkřehlé prsty a obsah hřeje zevnitř.
Ve středu se peklo, ve čtvrtek se zdobilo a průběžně se ochutnávalo, k vánoční atmosféře mi totiž bezesporu patří perníčky. Myslím, že za veškerý můj kuchřský um jsem vděčná smskám. Každý recept co umím se musí vejít do několika znaků. I tentokráte mi moje moderní babička posílala nadálku složení bílé zdobící polevy na perníčky bez čárek a háčků.
Ve čtvrtek jsem s Elfi vyráběli pro její dvě dcerky specální adventní kalendáře. Na barevné pentličky jsme navázaly očíslované sladkosti různého druhu. Večer plný seberealizace, smíchu a výsledkem byly dvě dlouhé pentle, na kterých vysely malé dárky. Ty jsme pak nasoukaly do dvou papírových taštiček s vánočním motivem a ozdobily malým plyšovým sobem. Párada, mému blonďatému malému já ale bylo trochu líto, že všichni nejbližší jsou někde za horama, a že si an takovéto překvápko musím počkat. O to větší překvapení na mě čekalo na okně, když jsem se k ránu vrátila z Erasmus párty. Od stropu až k zemi mi tam totiž visí kalendář z několika malých očíslovaných kapsiček, a v každé z nich na mě čeká tajná dobrůtka.