Back from Mayfair to my fairy tale...

14. prosince 2007 v 14:16
První andělská noc
Londýn má sedm miliónů obyvatel různého původu , různé barvy pleti, různého náboženství a tak by se dalo říct, že jedna blondýnka z Čech věřící na osud už se vněm nějak ztratí, ale právě naopak. Ta se neztratí:o)
Aurelie mě dovezla na letiště ve Friedrichshafenu a nechala mě napospas mému osudu, ten se ale už o vše postaral řádně sám. Na letišti sedělo asi patnáct velmi prostorově výrazných černošek s velmi prostorově výraznými zlatými šperkami, které vyseli na různých nepřehlédnutelných částích jejich těl. Touto shodou okolností jsem si připadala jako něco malého, co letí do světa. Z mých myšlenek mě najednou vytáhla světlovlasá Němka, která se po třech letech vracela i s dcerkou z Číny do Londýna. Musím uznat, že mít na hlavě klobouk, tak ho před tou malou osmiletou smeknu. Mluví totiž německy, anglicky a čínsky. Pokud k tomu zdědila ještě trochu maminčina workoholismu, má budoucnost zajištěnou.
Ze Stanstedu se člověk dostane za deset liber autobusem National Express až do centra, dalo by se očekávat, že se nic zajímavého nestane, když hned na začátku usnete, no ale pan O. to chtěl jinak a ten klučina sedící za mnou taky:o) Na předposlední stanici v centru jsem si protřela oči a ten kluk vystupoval, ale strkal my do ruky papírek s jeho tel. číslem a nápisem: "rád bych býval seděl vedle Tebe, ale nechtěl jsem Tě budit, spala jsi jako malý anděl".
Úplně rozespalý unavený malý anděl si v tu chvíli uvědomil, že už je zase v Londýně. Papírky s telefonama k Londýnu prostě patří.
Hledání hotelu mě děsilo zbytečně, byl opravdu kousek od místa, kde mě pan řidič zanechal. Stuart myslel na všechno a v pokoji bylo taky všechno co si malý anděl může přát. A tak jsem si po vyžehlení zmuchlané košilky dala voňavou vanu a zalehla do pelíšku, vždyť na mě čekalo několik náročných dnů…
Probuzení ze sladkého spánku bylo sladké díky výborné snídani. Ale trochu mě v hotelu naštvali. Našinec zvyklý na několik málo chodů prostě jen ochutnává do polosyta, ale tam toho bylo tolik, že se to ani ochutnat nedalo. A tak čerstvý meloun a k tomu křupavý kroasantík museli být následovány malými kousky různých sýrů a šunkou prošuto.
Mňam , ještě se olizuji.
Po snídani dorazil Stuart a jeli jsme navštívit moje bývalé kolegy do Shephards Tavern. To bylo radosti na Starém Bělidle. Vše při starém, jen okrášlené vánoční výzdobou.
A hurá za prababičkou. Ta potvůrka se má líp, než jsem čekala. " Každý večer jdu do postele se Švejkem, je to jedinej chlap kterého tam pustím." Když šla stříhat oschlé lístky nadávala u toho jako z mlada: " Ty nůžky to je hovno" " Né prababičko, musíš říkat na hovno, né hovno!" Všechny sprosťárny se naučila ze Švejka, až čte třetí díl a říká , že si ho šetří, jinak bude muset začít zase od začátku.
Miluju jí, ta ženská je báječná. Narodila se 1912 a její tatínek Robert Zweig (bratr Stefana Zweiga) je pohřbený v masovém hrobě v Rusku, její maminka s její sestrou zemřely pro změnu za druhé světové války. Jí se podařilo s manželem Fischerem a malým synkem uprchnout přes Švýcarsko do Londýna. Sedmdesát let skoro nemluvila rodným jazykem, se synem, který žije v Americe si telefonuje, ale mluví spolu německy. Je to Češka jako Brno! Miluje naší zemi, miluje náš jazyk,ale bohužel mixuje tři řeči najednou. Ještě že je všechny tři umím:o) Rozená Mariane Ewa Zweig je židovka, která přišla během života o hodně blízkých, ale zůstal jí elán, zůstal jí její výborný smysl pro humor a jako malou třešničku na dortu dostala kousek jejích milovaných Čech v podobě mého malého já. Za dobu co se známe si rozpomněla na spoustu českých slov, na svoje dětství na věty typu: "Prostějov to byla Paříž!"
Odkryla mi spoustu důležitých zákoutí a díky ní jsem zase o kousek dál. Nevěřím na náhody, já na ně spoléhám, ale přesto jsem za každou z nich vděčná.
Po návštěvě šup šup do gala a na drink, na večeři a se Stuartem do divadla na muzikál. "Chicago" mi ještě teď zní v uších: " lalalaalllaaaa and I love jazz…"
Druhou noc už jsem spala u Ani, je to bývalá kolegyně, hodná polská duše. Mají krásný čistý dům , ale bohužel daleko od centra. A tak můj den pokaždé zabraly tři hodiny strávené v metru. To je ale Londýn. V pátek jsem šla na oběd s jedním ze zákazníků z naší hospůdky, je to ironie osudu, ale s většinou z mých londýnských přátel jsem se seznámila právě při práci.
Výborná italská restaurace, výborné šafránově těstoviny, Merlot a gin s tonicem…
A já a Steve a jeho tři německá slova:o)
Večer jsem chtěla strávit s někým pro koho mám slabost, ale bohužel on má už tři roky slabost pro osobu jinou a tak společný večer nedopadl podle mých a ani podle jeho představ. Studuje mikrobiologii a o víkendu pracuje jako porter a stará se o prababičku. Je to nejgentlmovatější gentleman, kterého jsem kdy potkala. Jo holt není každý den posvícení. A nebo jinak řečeno, nic netrvá věčně Learde:o)
V sobotu jsem se prošla u řeky s kamarádem Gavinem. Italská angličtina je vtipnější než cokoliv jiného a on sám je taky vtipálek. Pochází z Říma a v Londýně je krátce, ale už ho povýšili a to se muselo oslavit:o)
Neděle si zasloužila nějaké pobavení …co takhle napsat milémuneznámému z autobusu? Večeře, procházka a SALSA…jupíííí…zašla jsem do klubu, kam jsem chodívala každou neděli, vše stejné. Můj učitel nevěřil svým očím:o) Ne , já jsem se nevrátila, jen to tady jdu zkontrolovat:o) Divoký večer plný rytmu a mé oblíbené Rijoky.
Následoval klidný pondělní den plný nákupů, babiččina vyprávění a večer film: Vanila Sky.
A byl tu den odjezdu, rozloučení se všemi…odejmutí a políbení na cestu od prababičky, oběd se Stuartem, slzy v jeho očích a odlet.
Londýn mě hodně vystavil a to doslova. Na letišti zase trdlovali ty londýnský trubky, nenávidím jejich procedury: sundat boty, prohledání všeho možného, žádné tekutiny s sebou. Chtěli to , měli to mít. Seděla jsem totiž asi tři čtvrtě hodiny na záchodě a nechala jim tam své veškeré tekutiny. Možná to bylo nervozitou , ale spíš chřipkou.
Ležím teď už druhý den v pelíšku a nadávám na anglické vlezlé dešťové kapky. Bacily , to my nemůžeme potřebovat:o)
My se totiž těšíme domů a tam musíme být zdraví:o)
K uzdravování mi pomáhá kamarád...říkám mu Paralen a písničky z CD co mi dala Anja Dirty Dancing...brouzdám si v nich a usmívám se a úsměv to je nejlepší doktor:o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 misa misa | 19. prosince 2007 v 6:22 | Reagovat

noo proste Bara cestovatelka !!! ale krasneeeee, postradam tu vanocni atmosferu, a ty si ji uzivas moc a moc a jeste ruzne po Evrope a taky panskou spolecnost koukam jako obvykle nevynechavas, coz je moc dobre... Ja jsem hold porad na tom samem miste na druhem konci Sveta :o]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama