Leden 2008

Barbánek byl odpojen od virtuální reality a tak se hlásí zpětně

30. ledna 2008 v 18:37
Elfi mi jaksi zapomněla říct, že nám odpojí internet, takže se ozývám zpětně…:o)
Nedělě
Hlava se mi ještě točí jak na kolotoči, ale do řady zážitků si dělám silnou dlouhou čárku. Mojepředstava o Fastnacht byla předem vytvořená a nešlo o nějaký malý karneval, ale to, co se dějě tady to je šílenost. Německá organizovanost sálá ze všech stan a kolem deváté večer už ze všech sálá lidské teplo a notná dávka alkoholových výparů. U nás je vždy vidět, kdo že si se svojí maskou dal práci, tady skoro každý patří podle své masky k nějakému spolku. Jsou top masky přeprofesionální, ale ke konci večera už se na nic nehraje, snad jen na jen nějaký ten hudební nástroj. Do bříšek si roztodivné masky cpaly steaky, kariwursty a pomes (naše hranolky), zapíjely to pivkem, radlerem (napůl pivo s citronovou limonadou),vínem a nebo šnapsem. Kdo by čekal, že na vesničce hodinu od Kostnice, která má 400 obyvatel se bude prodírat davem 3000 lidí? Mé pracně přidělané kytičky na zelené botky vydržely přesně prvních pět minut…a já jsem taky vydržela asi jen do desítí…:o)
Pátek:
Vstávat v sedm mi připadalo jako když vstávám o půlnoci. Je to nejspíš dané mým narušeným spánkovým režimem v poslední době, ale Barbánek chtěl výletit a tak chtě nechtě musel vystrčit tlapky z pod peřiny a chladným ránem se prokousat až ke kolejím. Úprk na kole a úprk autobusem měl za následek, že už kolem desáté se s náma probouzelo inverzí zakryté největší město Švýcarska. (údaje o počtu kolísají mezi 320 tisícema a půl milionem, takže Barbánek došel k závěru, že se tam velmi věnují rozmnožování, i když na to nevypadají)
Mám ale pocit, že sluníčko se za celý den probudit ani nestihlo a na rozdíl od Barbánka své paprsky nechalo celý den v inverzní peřině. Na neštěstí pro nás…Curych může být docela příjemné místo k probuzení, pokud následuje slunný den. Procházka u jezera by mi mohla nostalgicky připomínat mojí Kostnici a výhled z univerzity u hrnečku dobrého voňavého kakaa místními nazývaného "čoki" by mé smysly taky jistě pohladil. Takový okamžik by mohl klidně trvat více 42cm dlouhých curyšských minut.
I Goethe si možná stejně jako já procházeje curyšskými uličkami, lépe řečeno šplhaje se do kopce nebo z něj šeptal: "Okamžiku jsi tak krásný, neprchej!" Co si ale šeptal ve své době Lenin vraceje se k ránu domu, to mi snad již navždy zůstane záhadou.
Legenda o hlavních hrdinech, co si nesou hlavu v podpaždí, prodavač fotografií , který se podobal Bilbo Pytlíkovi a možnost listovat si Biblí ze 16 století jako by se nechumelilo …to vše si připnu připínáčkem k dnešnímu dni, ale Šagalovy obrazy si toho hodny nejsou. Jedině snad jejich barevná pestrost by mě dokázala uchvátit, ale určitě ne v kostele.
Ještě, že se nás ujal Zdenda Kučerů a ukázal nám jeho přechodné bydliště z jiných úhlů pohledu atak jsme se pokochali vyhlídkou při dobré lahvince červeného, nakoukli jsme do právnické knihovny, která je tak krásná, že snad i lituji, že nestuduji práva. ( I když Tunisan tam prý chodí očumovat holky…říkal Zdenda:o)…) a stanuli i na místě, kde měl roku 1946 proslov Winston Curchill. Winstne, taky se mi chtělo celou dobu říct přede všemi jeden proslov…, ale myslím, že by jistě můj nepřipravený projev díků na stranu mladého průvodce nevyzněl tak jako ten Tvůj tehdá!
Nevím už co se mi zdálo ve středu, ale myslím, že jsem určitě přišla před nebeskou bránu a třikrát krátce zazvonila, jako zvoním na babičku Drahušku. Bzučák zabzučel a ozval se odkudsi božský hlas "Vstupte!"…"Jdete jak na zavolanou!" "Posaďte se, slečno Řezáčová!"
Z údivu, že ví, jak se Barbánek jmenuje příjmením, jsem ani nestihla říct, jak krásně je v Kostnici, a že jako děkuji za vyplnění snu, a že by jsme se mohli zase na něco domluvit…
"Mám pro Vás dvě zprávy slečno, jednu dobrou a jednu špatnou…!"
"Ta špatná je, že kvůli Vaším celoživotním sklonům k andělsky zaobleným tvarům Vašeho těla nebudete nikdy moci sníst tolik čokolády kolik byste si přála…"
Barbánek to vzal velmi sportovně, už dávno pochopil, že jinak než sportovně to nepůjde. Holt andělé mají předepsané míry, které se velmi liší od těch na módních molech, ale přesto se to musí držet v mezích měkoučkého…prostě toho, co andělská křídla unesou:o)
"A ta druhá? Ta dobrá?" Zde se prosím názorně na neukojené zvědavosti ukazuje, že Barbánek je žena…
"No….aby se tady v nebi neřeklo, že jsem tyran, to víte musím dbát na svou pověst…., tak čokoládu Lindt Vám povoluji:o)"
K tomu jen dodávám: to neměl řikat…..!!!
Švýcarsko a strýček Lindt a Sprüngli patří k sobě jako třešnička k dortu:o) Podle toho vypadal i dnešní výlet:o)
Minulá neděle
Dny berou nohy na ramena a pádí a pádí. Nevím, kam se ženou ty blázni, vždyť nás čekají jen samé povinnosti v Čechách:o)
V neděli se mi zachtělo příjemného hřejivého prožitku, výborná příležitost se mi naskytla v městském divadle. Kdyby měl Tábor tři hlediště, to prostřední by asi vypadalo jako to v Kostnici. Nic moc moderního, ale ani žádná duše minulosti z něj nedýchala. Jedině rubínová červeň krásné opony aspirovala na to, zaujmout malého kultury chtivého Barbánka.
Když se opona rozhrnula, byly vše pochyby o úrovni divadelního vyžití v mé milované Kostnici zažehnány. Stála tam představitelka Edith Piaf, ale po přivření víček zpíval skutečný "Vrabčák z předměstí". Myslím, že i Edith by využila příležitosti octnout se ne zády, ale čelem k roztažené rudé oponě, schoulit se spolu s několika obdivovateli šansonu do sedačky a pomalu se nechat vláčet smutným písničkovým pláčem.
Byl to zážitek nad zážitky, založím si ho do složky NEZAPOMENUTELNÉ.
Mám za sebou návštěvu již několika pokusů o uctění celoživotně lásky hledající šansoniérky Edith Piaf, ale tohle nebylo uctění, tohle bylo zprostředkování minulosti. Bohužel jsme se s Edith na tomhle světě nestihly, ale já mám teď díky Christě Platzer představu jaké by to bylo slyšet Edith naživo.
Piaf - Hymnes A L´Amour, Stadttheater Konstanz, Sonntag 20.1.
Unzählige Gecshichten hat Edith Piaf in ihren Chansons erzählt.
Geschichten von Liebe und Tod, Tod und Verzweifling.
Jak říká Emília: " Mittwoch das ist ein kleiner Freitag!"
Namalovat obličej na ten můj ksychtík , zabalit skleničky se Supermanem jako dárek k narozeninám pro Honzíka a hurá do víru zábavy. Slivovici tentokráte zaskočila kamarádka Tequila a jelikož od prvního ledna nepijii a jen ochutnávám, zastihl mě kousek citronu asi jen třikrát. Tančilo se, řádilo a z pohledu svobodné ženy musím říct, že tam konečně chlapi stálo za to:o) Czech made party byla pěkná divočina! Viz.foto
Úterní den mě nemá čím překvapit, maximálně překvapím já moje domácí výbornou bramboračkou…
V pondělí mě trochu překvapily nevšední události, ale jinak počítám večer za úspěšný. Můj učitel Italštiny Graziano mě vzal na párty pro "bývalé" učitele na univerzitě. Sešlo se asi třicet lidí, ale jen dva nebyli na listině pozvaných: já a Graziano:o)To mi samozřejmě nezabránilo jít k pánům rektorům(nynějšímu a ex) a požádat je o společné foto. Podle Graziana nemá takovou fotku možná žádná studenka regulérního studia, natož studentka , která je tu na semestr. "Ich wollte doch nur ein Foto mit zwei interessanten Männern haben:o)"

Malé kotě spalo v botě...

20. ledna 2008 v 1:22
Celý den se Barbánek jenom válel, pak si šel zaběhat a do ouška mu pěla Hegerka. Ta ženská je prostě báječná. Proflákaný den dávám za vinu včerejší párty. Byla to párty nečekaná a vydařená, ale přišlo mi, že byla až někde na konci světa...
Co by tomu řekla Hanička?
"Je ráno, jedou popeláři
sklízet špačky cigaret.
A s nimi běží úsvit snídat
úmysly a zbytky vět.

Malý princ se vrací z flámu
v knoflíkové dírce květ.
Kdo ho ale doma pozná?
-Ten flám trval třicet let.

Pan Hamlet si šeptá s lebkou,
brzo však začne klít.
Na její čelo někdo napsal:
"Žít a nechat žít."
A co na svojí obhajobu zakňučí Barbánek?
"Stálo mě to žluťoučký svetřík a trochu emocí, ale stejně...nechat žít a ŽÍT!"

A když mi za krk sedne splín...

18. ledna 2008 v 16:22
A když mi za krk sedne splín...
...tak prchám před ním i před tetou všedností k jezeru...
To co se tam smrtelníkovi nabízí je nepopsatelné. Hory jsou na druhé straně jezera, ale když je jesno, máme je v Kostnici jak na dlani..
Hned jak jsem ho spatřila, bylo mi jasné, že mě osloví...
No, jen dodávám, že mu obět bylo přes osmdesát..., ale popovídali jsme si krásně. Zaujalo ho moje obrovské fotografické štěstí, právě totiž nad námi přeletěly labutě a mě se je podařilo zvěčnit. Říkal, že fotí celý život, ale že se mu ještě nikdy nepodařilo vyfotit jich sedm najednou. Prý létají většinou v páru. No, já to docela chápu, aneb : "Das ist doch mein Leben:o)"!!!

Všednost si mi sedla pod stůl a pozoruje mě při kamarádění se s Noťáskem:o)

18. ledna 2008 v 15:48
Jaro je tu cítit na každém kroku...vlastně je i vidět. Zní to možná neuvěřitelně, ale opravdu máme trávu před domem plnou rozkvetlých sedmikrásek. Jestli ale po ránu zpívají rozverní okřídlenci nevím, chodím totiž už delší dobu spát kolem třetí v noci a vstávám tak v deset -v jedenáct. No a to už zpívá jedině kolo paní sousedky, co se vrací z nákupu, od doktora a z návštěvy své kamarádky v domově důchodců a nebo chrčí výfuk Eismanna- to je dokonalejší napodobenina našich kovbojů od Family Frost.
Ve škole jsem to skoro zapíchla, no odnesla jsem si poslední jedničku z písemky a krásnou dvojku z celého kurzu němčiny s mnou skoro uctívaným panem Ulrichem a na ruštině se pani Kowalenko přiklonaila na mojí stranu a plna pochopení mi dovolila přijít až na závěrčný test. Pár fotek jak vypadá ta moje univerzita, kam teď už moc nechodím:o)
Po ránu se dá z okna vidět něco nádherného, od minulého roku je univerzita mezi hrstkou univerzit elitních a tak se přistavuje a opravuje a sluníčko občas okukuje:o)
Celý den teď trávím sezením u počítače a datlováním, občas odběhnu do kuchyněněco ukuchtit, nebo na nákup. Onemocnila mi totiž moje kamarádka, adoptivní maminka a osobní psychiatr v jedné osobě. Jaro se nám obejvilo včera v hrnci. Polívka je grunt, kdo jí nejí tak je špunt a když je ještě jarní, to by bylo, aby taková vitamínová bomba Elfi zase nepostavila na nohy. A kdyby ani můj kuchřský um nezafungoval, pak je tu ještě ve váze na stole v kuchyni druhý jarní pokus. Na tyhle tulipány bych se mohla dívat věčnost:o)
Večer trávím většinou zase s Noťáskem a nebo s Kurtem a Elfi u televize. Kurt je jediný chlap na téhle planetě, který se dobrovolně, dokonce velmi rád dívá na filmy od Rosamunde Pilcher. On je vlatně jěště dál, filmy totiž z televize natáčí a pak se na ně všichni tři díváme. Jako kurz němčiny můžu jen doporučit, ale z hlediska kulturního obohacení Pilcher není ta pravá:o)
Tento týden se mi podařilo prchnout i na narozeninovou párty, podle této fotky to vypadá, že slavil nějaký králíček, ale ne, to Alice:o) Celý večer se mi podařilo alkohol jen ochutnávat. Ano, přiznávám, slivovičku z Moravy jsem musela ochutnat víckrát, pořád jsem totiž nevěřila, že je opravdu může bát tak výborná:o)
Záda mi dost dřevěni a hlavně bolí, takže se snažím tělo protáhout a s Emilkou se chodíme veřejně trápit do tělocvičny. Neočekávaný zážitek na Barbánka čekal i za zdmi této zdánlivě nudné budovy. Můj věk mi nedovolil stihnout spartakiádní šílenství, ale tzv. Fitness, což je tady předmět na Univerzitě mi to plně vynahrazuje. Stovka lidí běhá dokola a cvičí podle slečny uprostřed. Mám úsměv od ucha k uchu, veřejně trdlovat mě baví, zvlášť když vidím, že u toho vypadají všichni stejně ...:o)
Jako odreagování na netu si ujíždím na www.youtube.com Kate Nash Foundations, vřele doporučuji:o)

...smích léčí...

12. ledna 2008 v 16:28
Dvě sochy zpodobňující muže a ženu hlídaly několik století vstup do kostela a tak se jednoho dne Bůh rozhodl, že je za to odmění.
" Byly jste tak vzornými a příkladnými sochami, že vás na 30 minut oživým. Během té doby můžete dělat cokoliv se vám zachce" řekl Bůh.
Sochy se na sebe podívaly stydlivě, ale za chvilku zmizely v křoví, z kterého se pak ozývalo chichotání a v celém křoví to podivně chrastilo.
Po patnácti minutách se usmívající sochy vrátily.
" Máte ještě 15 minut", řekl Bůh a mrknul na ně.
S ještě širším úsměvem se socha ženy obrátila na tu mužskou a řekla : " Paráda! Ale tentokráte budeš toho holuba držet ty a na hlavu se mu vydělám já."
made by B.

...Lachen heielt...

12. ledna 2008 v 16:14
Zwei Statuen, eine mänliche und eine weibliche, hatten jahrhundertlang eine Kirchentür bewacht, also beschloss Gott eines Tages, sie zu beschenken.
" Ihr wart so vorbildliche Statuen, dass ich euch 30 Minuten lang zum Leben erwecke. Währenddessen könnt ihr alles tun, was ihr wollt", sagte er.
Die Statuen sahen sich schüchtern an, verschwanden aber bald im Gebüsch, aus dem dann einiges gekicher Geraschel ertönte.
15 Minuten später kamen sie grünsend zurück.
"Ihr habt noch 15 Minuten", sagte Gott augenzwinkernd.
Mit noch breiterem Grinsen wandte sich die Frauenstatue an die Männerstatue und sagte: "Toll! Diesmal hältst du aber die Taube, und ich mache ihr auf den Kopf."

Samota není nedokonalá...

6. ledna 2008 v 23:30
Bez lidí se mi zdálo žití vždy bez "užití", ale učím se ...a samota nemusí být vždy na obtíž. Házet kamínky do jezera a čekat ,zda si žabka opravdu zaskáká, by byla ale určitě větší zábava ve dvou a navíc podle mého průzkumu, to osobám druhého pohlaví přeci jen nějak líp hází... Nebo jen neumím odhadnout ten správný placák?:o)
Při zaposlouchání se do vln splývajících s břehem má ale člověk nečekanou příležitost si zapřemýšlet. Pokud to nebolí, není to na škodu :o)
MP3 na uších, upřímná zpověď Joni Mitchell a pomalu se ztrácím v paprscích slunce. Bílé botky kloužou po oblázcích a sluneční záře jako by sledovala moje kroky. Asi se jen jezeru líbí můj zasněný usměvavý pohled a snaží si ho užít co nejdéle, stejně jako já jeho.

O5 Z5:o)

4. ledna 2008 v 21:56
Poklidná jízda se nekonala, ani strýček Šengen nezabrání přísně se tvářícím celníkům, aby nás kontrolovali. Opravdu pohled pro Bohy. Vidět rozespalého malého anděla a kontrolovat ho s fotkou v pasu, na které vypadá jako mladší brácha? Zase mi to vyšlo, ale jak to dělám netuším:o) Páni v uniformě si to dali hned třikrát během deseti hodin do Konstanz. Večeře byla na mojí počest, vládne tady ještě krásná vá noční atmosféra, ale vůni jehličí na chvilku přebyla štiplavá "vůně" sýru. Zatopili pod červeným hrníčkem a začalo se namáčet. Fondue je lahůdka, ale jak říká Kurt : " Jednou za dva roky je akorát." Třeba tím myslel, že se mám po dvou letech pravidelně vracet:o) to beru, klíďo Píďo i bez tekutého švýcarského sýru a křupavé francouzské bagetky:o)
Spalo se mi po cestě sladce, ale tlačil mě zadeček a tak to chtělo po příjezdu "dotáhnout pupíček". Spíš myslím, že si to vyžádal velmi náročný pobyt v Čechách, a tak po dospání už zase hladím Noťáskovy klávesy mými konečky prstů a cítím, že se mu stýzkalo. Chudák asi neví, co ho teď čeká. Končíme Noťásku s popisem Barbánkových dobrodružství, přece nebudu popisovat cestu k ledničce a zpátky, čeká nás tvrdá práce brachu.