Březen 2008

Štěstí se ke mně vrátilo...přišlo s milým úsměvem Janičky...

29. března 2008 v 18:06
Kruci, tohle bude to nejhezčí jaro ze všech jar:o) Musí se žít, naznačuje to každý napučený pupen na větvičkách stromů, volá to krokus, který se právě probral ze zimy a zlatý déšť se už konečně předhání se sluníčkem o to, kdo je žlutější. Nejžlutější je žluťásek:o)!!!
Zase mi díky výborné náladě a smíchu došlo, že být zpátky doma má nějaký smysl:o)
Vítej zpátky! ...
Vítej zpátky JARO!

Babi už 75 let chodí po zemi...

29. března 2008 v 18:04
Je to rodinná zvláštnost, ale moje maminka má 26. března narozeniny, po ní má teta 27. a 28 má babička. Ženský se pěkně sešly, navíc jako memotechnickou pomůcku používám to, že dny po sobě navazujou odpovídaje stáří ženy, která ten den slaví. Mamka nejnladší a tak slaví nejdřív:o)
Pátek byl tedy zasvěcen oslavě mojí babičky Naděždy. Bylo to zajímavé stekání a popvídání. Porpvé jsem viděla fotgrafie prarodičů z její strany. Můj pradědeček bojoval v ruských legiích a s manželkou šel pomáhat do Biškeku v rámci interhelpu. Mazeeec. Babi se jmenuje Nadjezda a strejda se jmenuje Ilja..Ilek.
Pradědeček byl chlap z kterého srší respekt, není divu že krome prodavače látek v v pístavu byl také ve Znojmě správcem pivovaru. Jeho sestra Tante Mici si vzala milionáře ve Vídni, ten ale za druhé světové války prchl do Londýna. No, zdá se mi už tehdy pěkně propojené, aneb vše souvisí se vším. Po její smrti jeli bratří mého pradědečka do Vídně pro dědictví a dotáhli jen truhlu se starýma šatama. No, koumáci:o)
Tři generace: na dece můj bráška, vedle nalevo tatˇka a nahoře děda..
Řezáčovi jak vystřižení...jak ustřižení od jedné pupeční šňůry...:o)
Večer pokračoval večeří v té nejpříjemnější společnosti...:o)
Najít na širém dlouhém světě spřízněnou duši je nejlepší dědictví...vyměním truhlu klidně i nových věcí za více takových večerů:o) Děkuji!

Divadýlko Dialog a teta Hanka s malým Mirkem:o)

29. března 2008 v 18:04
Malé milé divadýlko mi dalo nečekaný náboj. Budu se tam muset podívat víckrát. Představení Strašidelné pověsti 2 zinscenoval plzeňský spiolek Ludvíci. Vřele doporučuji jak je, tak tohle malé Divadlo v Kopeckého sadech. Má svoje kouzlo a pro nás , co jsme hráli na jeho prknech, která pro nís ten večer opravdu znamenala víc než celý svět, má kouzlo neposatelné. Terezka můj velký parťák se usměje pokaždé když jí řeknete: " No, oni na těch šindelech byli takový malý obrázky...a " jo a musíte u toho skřížit dva prstíčky jako do křížku¨:o)
Malý Mireček ještě neroste jako z vody,ještě pořád si v té vodiččce v maminčině bříšku plave. Bude to fešák Miroslav, protože jeho maminka úplně vykvetla. Tetiččce Haničce to opravdu moc sluší, spokojenost z ní sálá na metry daleko. Huráááá a malý Mireček bude určitě ráček jako já:o)

Velikonoční vystřízlivění...

29. března 2008 v 18:03
Ještě teď vidím vyplašené oči mojí Elfi, když jsem jí popisovala Velikonoční zvyky, které dodržujeme... V každé správné české ženě je zakořeněno, že by měla být na Velikonoční pondělí "vyšupána", jinak uschne. Ano, pro sousedy ze západu zcela nepochopitelné. Ještě více nepochopitelnější, pokud dodáte, že správná češka den předem nabarví vlastnoručně vajíčka, aby je mohla popřípadě druhý den "junošovi" s pomlázkou darovat, jako odměnu za modré proužky na zadečku. Za každou českou tardici se peru a beru je vážně, ale po návratu z Německa mi došlo, že to co jsem jim popisovala, byly vzpomínky z mého mládí a ne realita. Do teď si pamatuji jak Míra Minárů od vedle chodil domu s plnýma košema barevných vajíček, a že Skipala měl i peníze po kapsách. Jako malá jsem dokonce litovala , že nejsem kluk a nemůžu jít na pomlázku. Noco, hody hody doprovody bych odříkala, pomlázku bych taky nějak spletla a švihat cizí zadečky jednou za rok...chm nejsem žádná dvojka:o)
Velikonoční pondělí roku 2OO8 mě sklamalo. Bratr v noční košili mě v kuchyni přehnul přes své velké koleno a naplácal mi milostivě vařečkou. Musela jsem o to ale před tím žadonit a škemrat. Vajíčka nebyla nabarvená a tak dostal zajíce z čokoládové náhražky. Je to hnus, lepí se to na patro a připomíná mi to polskou levnou čokoládu. Prostě Velikonoce pro mě tento rok ztratily kouzlo, proto ho hodlám příští rok znovu objevit.
Zajímavá paralela...Co mají Velikonoce a Vánoce společného? Po Vánocích jsou o popelnice opřené "jednou použité" stromky, po Velikonocích "spletené vrbové proutky s pentličkama".
Českým tradicím třikrát tiché hip, hip, hurá...

Můj čas je pouho pouhé prozatím...

21. března 2008 v 16:08
Můj čas je pouho pouhé prozatím...
Terezky smska na uklidnění zněla:" Vydrž Barbánku do června a pak jedem.!"
Sice nevím jěště kam, ale vím, že někam. Počasí tady a návrat z pohádky mě ještě pořád nenchaly si ani pořádně vydechnout a odpočinout. Pořád mi kutá několik brouků v hlavě a čím s ebude termín státnic blížit, tím bude hůř. věnuji teď čas hlavně sobě a taky lidem, které jsem jiždlouho neviděla. Oni si to zaslouží!Lucinka a Míša čekají malou Lucinku Bertičku Královou a teta Hanička čeká kluka jako buka, takže se mi do ruky dostalo spoustu malinkých pidi věciček ...a hadříků.
S Terezkou bydlím u mého strejdy a jeho manželky v Plzni, občas si dám nějakou hodinu ve škole a v Táboře na oplátku nějaký rozhovor do mé bakalářky. Před týdnem si Evička přijela očíhnout Plzeň a tento týden mám zase já za sebou Prahu.
Nic zvláštního se nestalo, sněžilo a pak přestalo...
I když vidět v plzeňských ulicích rozvoz piva do hospůdek koňským spřežením přeci jen trochu zvláštní je:o)
Tohle je fotka kousek od mé školy...

V Praze za Evičkou...

21. března 2008 v 8:33 | Barbuchatko

"Nemám náladu" štěkl by Barbánek, kdyby bylo na koho...

14. března 2008 v 23:42
Datluju tady něco do noťásku a mám náladu pod psa...
Strašně mi ty dny utíkají a připadají mi dost prázdné, tedy pokud nepočítám šílené akce s mojí staronovou spolubydlící Terezkou. Vzpomínáme si společně na výborný semestr v Zittau...a vytváříme nové vzpomínky pro budoucnost.
Chybí mi tady v Táboře strašně moc lidí a připadám si spíš jako jedno tohle chmýří..., které si jen tak poletuje a na cestu dopředu se dívá se zavřenýma očima.
je to děs, musím se zase zítra ráno znovu naučit nádech a výdech a začít trochu žít, tenhle způsob přežívání zdá se mi poněkud podivný.

Bratránek z Kralup

9. března 2008 v 18:37
Úspěšný pobyt v Táboře...především díky nabíjejícimu rozhovoru s Karlem Bicanem. Je to starostlivý výborný tatík partnerství mezi Táborem a Kostnicí, minimálně ten z české strany ...pane Schenk.
Můj tatík se pro změnu rozšoupnul a dal mi krásnou kytičku v ješte krásnějším květináči. Mojí neskrývanou radost zhodnotil slovy: "Jak málo ke štěstí stačí." Zkratka MDŽ mě děsí, ale probudit se a vidět usměvavý kvítek je k nezaplacení.
Stihla jsem také milé překvapivé a naíhody plné setkání a taky jsem se s pár milýma lidma vyřádila na "karaoke".
Navíc mě přijel navštívit bratránek a tak jsem byla po sto letech v čajovně a u Vzpomínky na Bombai jsem si s Péťou zavzpomínala na gymplácké časy. Pak jsem bratránka vytáhla do kina a klobouk dolu, zvládnul i trochu náročnější filmík Skafandr a motýl. Bratránek je pohodář a tak po pěti minutách neopustil sál kina, jako by to na jeho místě udělal Blůša:o)...v kinokavárně jsme zážitek probrali u Kofoly a tak takový docela poklidný abstinenční víkend:o). Díky za něj! Jen ta všudepřítomná lenost by se dala vymazat.