Červen 2008

When a bell rings an angel gets his wings

28. června 2008 v 15:18
Nemusím populární české spisovatele a spisovatelky, ale musím uznat, že Viweghovu knížku "Anďelé všedního dne" jsem si dala pod pergolkou už po druhé. Určité pasáže mi nápadně připomínají Šárku z Londýna, mojí exkamarádku, slečnu která se mě velice natrápila. Všichni andělé se při pohledu naní, kdy četla laciné knížky o nich a těm blábolům i věřila museli popadat za břicho. Wiewegh to určitě někde musel opsat, z jeho hlavy to není, ale přesto se mi to velmi líbí. Andělé jsou dobří lidé, nemají sice křídla, ale snaží se rozdávata radost a štěstí druhým lidem. není to pošetilost, je to životní poslání...
Trošku kýčivitá skladba, ale myšlenka v pozadí se mi líbí.

Barbánkovo narozeninové nicnedělání

26. června 2008 v 11:52
Andri s Tebou se tak krásně válí:o) a dovádí:o)
Takhle si na Tebe čekám, pozoruji blížící se bouřku a jedním uchem poslouchám Jarka Nohavicu a druhým ticho před bouří. Kapky deště smývají všechen prach který pokryl bezstarostné myšlenky a na povrch se vynořuje dobrá nálada:o)
Halíme se pak společně aspoň částečně do červeného hávu a to naláká i paprsky slunce...
Focení je vášeň a dobrá nálada si vášeň vyprošuje:o)
Hurá do toho...
No jo modelky s.r.o. a nebo taky holky trapky z naší školky, vlastně spíš školy... Rekreční vila s bazénem je můj životní unikát. Utíkám se před lidma rekreovat do ticha. Miluju životní pohodu. Jenže také muliji lidi a tak někdy nějaká ta návštěvička umí pošimrat na tom správném místě, kde se odkysličená krev mění v okysličenou. Andrulíne, prdulíne, jak dlouho my že už se známe? Božinku, jen Ty víš jak udělat cuketku s česnekem a k tomu vyýbornou houstičku. Miluji Tě za Tvůj nádherný vztah k pozemským radostem. S Tebou se dá vážně ochutnávat, vychutnávat a užívat o sto šest. nebo sto sedm? :o)
No a když se večer přehoupne a přijede nás překvapit pánské osazenstvo, s focením se nepřestává. I když v případě Martina Pepíčka jsou fotky nepublikované, tak aspoň ještě jednu z rodinného alba s Čabim....

Strassbourg

26. června 2008 v 11:52
...petite ipobotan

Včerejší den byl milý den

17. června 2008 v 7:34
Procedila jsem pul litru cervene stavy na transfuzni stanici, hrdine to zapila Becehrovkou a uz jsem byla zase "ve hre", jak rika Caba. Prochazka z Klokot na stare mesto mi ale udelala dobre a vecere u Blusi jeste lip. Ten nas Tom je zase starej Tom. Vari a kali a kali a pari. Vecer jsem si dala kino. vsemi deseti muzu doporucit Sex ve městě! Dneska musím zbalit zase těch svých pár švestek neboť Notre Dame čeká...

Z Londýna rovnou do Milenia

15. června 2008 v 21:22
Podařilo se mi z letiště dorazit do Tábora celkem brzo a tak po vydatné večeři následovala Hofmy. Seděla s rodinkou a s Čábou a já je šla potěšit svou maličkostí. Společné kroky pak vedly do Milénka, cestovní taštičku jsem tentokrát dala do úschovny zvané šatna a útržkovitě si pamatuji, že jsme řádili jak za mlada:o)

Climbe every mountain, catch every rainbow

15. června 2008 v 21:21
Cesty naše jsou do předu dávno nalinkované a já jen smekám před tím, co to linkuje mně, nejen že má asi pevnou ruku, ale to pravítko je nejspíš unikát.
V pondělí ráno mně přímo z Dražic hodil přímo na letiště kamarád mých rodičů Ondřej. Narozeninová párty a nedostatek spánku způsobily několikaminutové kplapsy mého mladého organizmu a tak holt Ondřej občas něco vyprávěl, z čehož já slyšela jen začátek, pak je mlha a pak úplný konec. Pan Malátný nebyl malátný, to jen já:o) Stejným způsobem jsem dopadla v letadle. Stewardku a její prezentaci nasazování žluté vestičky si pamatuji tak jen zabalenou do mlhy. ale je to vcelku jedno, kdybych měla vyskakovat z letadla a před tím si nafouknout tu vestičku, asi bych to nejspíš rovnou vzdala. Sil se mi na heroické kousky nedostávalo. Z letiště v Lutonu trvá asi dvě a půl hodiny cesta do centra a je dost komplikovaná, zvláště pokud jí máte před sebou poprvé. Mně ale byl nalinkován český Honza, který se stavoval v Londýně za kamarádem na dvě hoďky na pivko a odlétal do Asie. Myslím, že do Kambodži, on už má jinak všechny státy Asie a jižní Ameriky křížem krážem projeté. Opravdu šikulín a hlavně se o mě postaral a do centra mě doprovodil.
Co je to centrum? Já mám uprostřed Londýna malý domov.Práci, kde jsem strávila tři měsíce, Sainsbury´s kam jsem chodila nakupovat, bankomat, odkud jsem vybírala a hlavně prababičku. Tahle malá část se jmenuje Mayfair a všichni jsou v kvádrech a umělý úsměv a vůně drahých parfému jsou jejich ozdobou. Mayfair leží uprostřed dvou parků, takže máte na výběr , zda si dřepnout do trávy v Hyde a nebo v Green parku. Každý strom by mohl historii vyprávět, ne nadarmo se parkům v Londýně přezdívá plíce Londýna. Sedla sem si, začala zhluboka dýchat jiný vzduch, hodinky vrátila o hodinu zpět a čekala na Stuarta. Následoval výborný oběd v luxusní restauraci Fleming na Mayfair.
Obsluhovali nás tři číšníci a víno bylo rudé a vonělo Itálií. Stuart mi vyprávěl o jeho synovi, který studuje v Oxfordu a o své práci...ten člověk má veliké srdce, má také veliké -peníze ostatně jako každý na Mayfair, ale hodnotyživota má jinde. Nejraději vypráví a svých psech Erikovi a Georgovi. Domluvili jsme středeční muzikál a oběd na další den. Následovala náruč mojí prababulínky. Bože jak to ta ženská dělá? Její humor je vražedná odzbrojující zbraň:o) Já jí žeru...
Za pár dní nám bude dohromady 120 a tak jí říkám, že bysme měly udělat: Big party a ona
na to, né to je trapný...92, 93, 94, 95, 96 mezi tim už není rozdíl darling:o) A umíš si představit cake s 96 svíčkama? There is no place for them:o) Asi má pravdu a tak jsme si to spolu oslavily jinak. Vzpomínkou na domov. Karlovarské oplatky potěšily ještě víc, než jsem si vůbec mohla představit. Věřím tomu, že je bude jíst po drobečkách:o) Bodejť by ne:o) "Domu bych se ješřě chtěla jednou podívat, do Prostějova a do Izraele, ale bohužel jsem ráda, že dojdu von einem Zimmer zu dem Anderen." Kéž bych jí mohla teleportovat. No holt, když nemůže ona do Čech, jezdí kousíček Čech za ní. Vyprávěla mi, že byla v hospitl a řekli jí, že má za 7 měsíců přijít znova, prý jí to pobavilo. "Vždyť já nevím, jestli se zítra probudím a oni chtějí ať za sedm měsíců příjdu:o)" Mám zase načerpanou energii a to díky člověku, který už je jen schránkou na energii, od života už nic neočekává a už jen bere to, co přichází. Nic už jí nezklame, jen jí může hodně potěšit, třeba tradiční lázeňské oplatky, které si z mládí pamatuje.
Shepherdš tavern stále stojí a nic se tam nemění, vlastně ani personál, mám tam pár duší co jsou na mé straně a je to hrozně fajn vracet se na místo, kde Vás rádi vidí. Ještě hezčí je asi pocit, že jste tam jen na chvilku. Střechu nad hlavou mi opět poskytla Anička Polka a o zábavu se mo postaraly společně s Aničkou Češkou. Trochu mě překvapily holky jedny tím, že už zanevřely na engliš a spíkujou spolu jen polsky, ale zjistila sem, že vlastně rozumím 90 procent taky:o). Takže easy english a easy polish:o) Posezeníčko v Hyde parku, malý piknik uprostře stromů a lidí, kde si nikdo nikoho nevšímá a svoboda srší úplně ze všeho...
Ve středu jsem šla se Stuartem na posh večeři kousek od divadla Palladium, kde nás pak čekal kulturní bonbónek v podobě muzikálu The sound of musik."Summer Strallen is superb and this muzical is one of my favourite things!"
Poklidný večer jsem si vychutnala s Aničkama, nejen že jsme se malovaly nejdržším mejkapem a voněy jsme chanelem a diorem, ale taky máme za sebou zkoušení všeho možného:o) Klídek, pohoda, divočina a Londýn nám ležel u nohou:o)
Poslední večer si na mě společně udělal čas Gavino, můj kamarád z Londýna, který pochází z Říma. Koupili jsme lahvinky červeného a udělali si klídek u řeky s výhledem na všechny památky, což se už stává pomalu tradicí.
Ráno bylo hrozné vstávání, ale po šílené cestě se mi objevila australanka, kterou mi zase ten nahoře zaplať mu nalinkoval, jelikož bych se tam sama asi nikdy nedostala. Jediné co mi vrtalo ještě hlavou byl návrat z Ruzyně do Tábora. No a to co napíšu teď už mi asi uvěří jen minimum z čtenářů, ale Ti co mě zanjí opravdu dobře se nad tím ani nepozastaví:o)
Poklepala jsem na letišti v Lutonu na rameno Péťovi Bystřickému z Tábora a s úsměvem mě vlastním jsem ho nechala chvíli udiveně koukat. Pro něj a pro jeho kamaráda jel do Prahy jejich nadřízený a tak se malý Brabánek uvelebil na zadním sedadle autíčka a byl dopraven za hoďku a půl do Tábora. Prostě paráda....to, že jsem s klukama seděli již po odbavení a čekali na letadlo a přede mě si sedla povědomá slečna, z které se vyklubala Bára y táborského gymplu si ale nechám už jen pro ty otrlejší:o)...
V Londýne mě postihla přemýšlivá a do hlavy se mi vloudila otázka co je pro mě vlastně Londýn? především je to prababička Eva Jelínková rozená Zweigová, ale pak taky to, že příběk čeká na každém rohu a záleží jen na tom, jak je umíte chytat. Dám příklad.
Jedu si takhle z Camden town, kam jezdím kupovat žluté růže pro babulínku a metro je plné kravaťáků, jejich obličeje formuje stres a starost do zachmuřené podoby a černá barva obleků dělá pozadí náladě bez duše. Najednou vstoupí anděl...má na sobě modrou teplákovku, modrou čepici s bambulí, rudě namalované rty a blonďaté vlásky jí ve předu koukají a dolaďují image téhle asi sedmnáctileté slečny. Rozlácne se na volné místo mezi sedící dva tmavé obleky, vytáhne skicák, nandá si sluchátka a začne malovat. Držím růže a s úsměvem jí pozoruji. Je tak jiná, tak živá, tak...tak krásně jiná. Na nikoho se nedívá, má svůj svět, mnohem krásnější a maluje jak o závod. Zvědavost mě sžírá, proto neváhám a hned jak se vedle ní uvolní místo, sedám si k ní. Ani se na mě nepodívá, za to jí špióním, co že si to maluje. Kreslí pána s brýlemi, co sedí naproti ní a jeho zachmuřený obličej je opravdu vtipný. Vedle obrázku je nápis: " This picture is for a lovely lady, who smiled on me in a tube." hřejivý pocit se mi vkrádá do nitra a rozlévá se o ona se ani nepodívá na ten úsměv co vykouzlila na mé tváři. Na druhé straně od obrázku je napsáno: " Be shure, the sun is shining on your head." Pukám hřejivým pocitem a než vystupuji, ulomím jednu žlutou růži a podávám jí malému andělovi. Anděl se usmívá rudými rty a jako kontrast k modré bambulce si strká růži za ucho. Mávám jí a její úsměv je mi vším. Well my little angel, thank you, I saw your face on a crowded place and I donť know what to do, cos I will never sit again next to you:o)...but still I can be now sure, that the sun is shining on my head.:o)

Výstup a nástup dveře se zavírají a odlétáme

8. června 2008 v 16:36
Barbánek si prošel obdobím pekla, proto si zaslouží zase nějaké to dobrodružství. Sice státnice nemám zatím vyhrané na plné čáře, ale to mi nebrání v užívání si a vychutnávání si věcí, které mě baví. Aneb letíme dál:o) Fotit, cestovat...
Páteční předběžná oslava mých narozenin, kde mi holky z kapely nadělily " Falling slowly" a Blůša jednu naušnici, kterou našel na ulici v Anglii, se řádně vydařila. Grilované masíčko se rozplívalo na jazyku a víno teklo z pětilitrových demižonů proudem:o). Mít kolem sebe deset nejbližších je nádherný pocit a ten si dopřávám pravidelně jednou do roka:o)
Aneb zlatíčka za rok zase u nás:o)
No a teď si jdu dobalit taštičku přes rameno, jelikož zítra odlétáme pohladit prababičku do Londýna po vláskách.

začíná Havaj

6. června 2008 v 10:03
Prosím Vás, nemohl by někdo z Vás tohle na mě zařvat? : Baruuuuuuuuu, už se uklidni, je po všem a začni odpočívat a užívat si:o)
V pondělí odlétám ny týden do Londýna a tak snad mi to na ostrově konečně dojde:o)

"B" a "c" si dá Barbánek před jméno až v září

4. června 2008 v 9:46
Osobní životní prohra, ale také výhra. Moje bakalářská práce byla nejlepší a její obhajoba v němčině taky. Ruštinu jsem uhrála, takže mám paradoxně státnice z ruštiny...no a obchodní korespondence z NJ na mě vyplázla jazyk, takže si obchodní dopisy pojedu v září napsat znova. Prý musím akorát zkrátit věty.
Moje sklenice je z devatesáti procent plná a ne z deseti procent prázdná:o)
Všem co jste ve mě vkládali nadějě se omlouvám, ale ministerstvo bude:o) " Ni pucha ni pira":o)

A je to tady...

1. června 2008 v 12:47
V úterý na mě prosím myslete, asi tak kolem třičtvrtě na tři to vypukne a po šesté už bude vědět...
Státnice jsou tady a já si ve snech lítám po Islandu...a za ruku mě d rží podivná slečna ...Björk