Červenec 2008

Mjunyyyyyyyyyyyk

23. července 2008 v 13:52
Also, jetzt ein bischen auf deutsch, weil sich schon mehrere meine deutsche Freunden gemeldet haben, dass die gar nicht wissen, wo ich gerade bin...ich wohne und vor allem arbeite in München.
For all my english friends...I am already working in Germany in Munich.
Cesta od nas k nim... byla dlouhá vlaková a taky vtipná..., bylo mi jasný, že to bude hoodně veselé léto. Když na nás mávali na jedné zastávce, napadla mě vlmi vtipná věc,zamávat jim špinavýma ubrouskama. Recese to byla velmi rychlá a tak bleskově vytáhnuté bylé ubrousky z odpadaku mely u lidi na zastavce uspech, horsi bylo prozreni, kdyz nam doslo, ze vlastne v kupe nejedeme sami. Hm, holt reciklace se tentokrate nekonala:o)
Mame maly bytecek spolu s Andrejkou, s malou kuchynkou, malou sprchou, ale mame vybornou praci, to se musi nechat. Na spolecensky zivot zatim neni moc cas, ale uz zname veskere okolni supermarkety a vime, kde je co guenstiger:o)
Obcas chodime na prochazky, obcas spime...
Predevcirem jsme se seznamily se dvema klukama pred obchodem Prada, meli oba prouzkovanou kosilku a maleho pejska.
Kluci jsou ze Slovenska, pejsek je Jack rozparovac a to doslova. Je to ejjich male dite, rozmazlene az na pudu a jmenuje se Kubik. Lump to je. Omrkli jsme gay klub Moritz v Mnichove, trochu se jedlo a hodne se pilo...Kubko byl najednou v klidu, ale za to mohla kozena zabava pod stolkem.
Peter je hodna mama a Martin tatinek, od ktereho Kubik obcas dostane pekne na prdku, ale kdo by se divil, vzdyt on za nas spolecny vecer roztzhal dve kozene sedacky:o) Martin pracuje pro Lufthansu a Peter se stara o domacnost. Je s nima obrovska sranda...:o) Tak uvidime co nam dalsi dny prinesou... Na vikend jedeme pracovat do Duesseldorfu. Do te doby obsluhujeme ve znackovem obchode Aigner same prominenty...
Vsechny me milkovane moc zdravim...mam toho az nad hlavu, tak zatim nemam smutne oci, ale to prijde:o)
Na dalku posilam pusinku male Lucince a jeji maminku placam virtualne pres zadecek. Holka jedna lumpice, ona mi snad bude neco vycitat a ja na ne tak myslim...chm!

Za prací...do "rajchu"

13. července 2008 v 11:48
Léto je v plném proudu, i když počasí tomu neodpovídá. Léto je pro mě období, kdy vydělávám peníze. ale zatím ani tomu léto neodpovídalo. Ale dneškem se vše mění. Jedu pracovat po caterringovou společnost do Mnichova, je to sice fuška a nevím, jak se na to bude tvářit moje kolínko, ale penízky se tam sypou dobře. Bylo to strašně narychlo a navíc ani nevím na jak dlouho tam budu muset být, takže balení bylo dost náročné. Se všemi se tímto loučím a koukejte mi psát. protože Barbánkovo dobrodružství v Mnichově budu určitě popisovat...
Ještě že si sebou beru jednu z nejcenějších věcí...když se to narodilo bylo to takové malé nic...dneska je z toho pro mě mé velké něco, viď Andrulínku:o)...
Andránek a Barbánek jedou střádat euráčky, aby pak mohli cestovat třeba i na Velké Divy:o)
Táborská číst léta byla víceméně spojená s loučením, a takpár fotek před ojezdem... pár fotek z období, kdy jsme ještě netušily, co že nás to všechno čeká...ach ta sladká nevědomost...
Hlavním úkolem tohoto večera bylo rozloučit se s Blůšouuuu a to se povedlo...nebo si to snad nepamatuju?
A když večer postoupil....
ani to co mělo být skryto, skryto nezůstalo...:o)
a tak jedno zamávání Táboru a Jordánu a vyrážíme ne cesty...

Před spaním...do muzea

10. července 2008 v 12:11
O čem přemýšlíte před spaním? Ležíte v automatické poloze, peřinu střídavě odkopáváte, myšlenky létají hlavou, naráží do sebe a spánek nepřichází. Okno otevřené, ale mozek ještě zcela nezavřel a neukončil pracovní činnost daného dne? A přitom únava cloumá tělěm a zatahuje očím žaluzie...každý to zná...
Ale já se ptám, o čem v takové chvíli přmýšlíte? Zpětně si přehráváte události z celého dne,nebo plánujete den nastávající ? Počítáte ovečky? Ovečky mě nezajímají, spíš se chci pošťourat v těch poletujících myšlenkách.
Včera se mi těsně před usnutím jedna zakousla v hlavě a dala mi tak zabrat, že jsem z toho usnula:o)
Nedávná návštěva Národního muzea mě natolik vyděsila, že hledám před spaním řešení, jak situaci změnit. Já to nezměním, ale zklamání se ve mně uhnízdilo. Budova zvenku zdobí již jen svým jménem, svým věkem..je nedílnou součástí libozvučného povzdechu plného patriotství :to je moje Praha:o) Kdyby ale tahle prababička budova mohla za celou svojí eru promluvit, bylo by to právě teď. Nemluví, ale přímo volá po renkonstrukci. Kruci, vždyť by jí i Václavskému náměstí nějaký nový obleček slušel. Vnější vzhled by potřeboval pookřát, ale co teprve to , co nabízí ve svém nitru...to jsou přímo muzejní kousky:o) Už u vstupu po Vás chce peníze paní, která je nejspíš součástí depozitáře:o)
Depozitář Národního muzea čítá okolo 2 miliónů různých cenností. Většinu z nich tedy návštěvník nejspíš nikdy neuvidí. Národní muzeum právě teď nabízí výstavu...Stopy lidí pěšky od pravěku na měsíc. Ubohost a bída řekl ´by můj děda. Výstava nemá hlavu ani patu. Nejzajímavější věci se mezi nánosem těch nezajímavých ztrácí stejně jako vy. Trasa je špatně značená a nedává smysl. Obdivuji pouze prvotní myšlenku, realizaci výstavy se bojím hodnotit, bylo by to příliš kruté.
A tak raději jinak...vstupuji do budovy s novou fasádou, světlý háv jí i Václavskému náměstí vyloženě sluší, no po 190 letech má na to právo, pomyslím si. U pokladny mi mladá slečna podává vstupenku, za kterou s radostí zaplatím, mám tušení, že to totiž bude stát za to...U turniketu vsouvám tiket a procházím dál...
V první místnosti, která je provoněna zvláštním druhem koření ze dozvídám příběh, vypráví ho starý cestovatel. Čech jak poleno, ale anglické titulky mu lemují nohy, usmívá se, má proč:o) ...Titulek této výstavy zní 2miliony. Ředitel muzea se rozhodl, že vybere na vstupném právě tolik a to ještě do konce prázdnin, napadá mě:o), je to ale jinak. Muzeum právě dostalo 2 miliontý exponát. Je ale škoda, aby vše zůstalo návštěvníkům na vždy utajeno..:o) Celá výstava je proto sestavena jen z těch nejzajímavějších kousků. Vybírala je skupina laiků:o)
Podle plánku, který mi slečna usměvavá vtiskla do ruky se dostávám k dlouhatánské stěně, je pokryta temi nejbarevnějšímí zajímavostmi...koláž kterou vytvořili mladí umělci pod podmínkou, že žádný exponát nebude poničen. Z druhé strany plánku výstavy je vyobrazen spolu s čísly a ty jsou vedle popsána. Zaujme mě malinká mušlička, která znázorňuje motýla a podle čísla na plánku se dozvídám i její jméno. Aneb jak ukázat co nevíce ze sbírky Národního muzea a přitom nechat na každém aby si to, co ho zaujme nejvíce našel sám. Vybavení muzea je nové, ale některé vytríny jsou straobylé. Vycpaná zvířata nejsou za sklem jen s popiskou, ale v umělém životním prostředí. Umělý les, kde na stromě sedí veverka, na větvi vrána a pod ní mlsně kouká liška. Krokodýl vynořuje hlavu z vody...a volavce hlava vidět není, ta jí právě noří....:o)
Vycházím z prosklených dveří a stojím na vrcholku Václavského náměstí, z hluboka se nadýchnu a v očích mi pomalu uhasíná plamínek dětského zaujetí a údivu...vím, že velryba byla dřívě větší, protože moje nohy a byly kratší a moje oči od ní byly dál, ale určité kouzlo má pořád. Národní muzeum bude už navždy domovem kostry téhle velryby. A malí člobrdové o ní budou mluvit celou cestou domu.
Budu taky raději mluvit po cestě domů o velrybě, ten zbatek stojí za starou belu a můj předešlý sen byl bohužel jen snem a mým přáním.

To jsou časy, když neprší...

7. července 2008 v 10:19
...nebo prší? Z vesnice do města mě vylákalo právě jen chladnější počasí. Odmítám se potit v králíkárně, když se můžu léčit u bazénu naší rekreační vilky:o)
Mám totiž natažené vazy v koleni. Po sobotním famózním ohňostroji následovalo zdravotní fiasko v Miléniu. Spolu se členy našeho rodinného klanu Evou, Ládou a Kajdou a s několika přáteli jsme si chtěli zařádit na několik oldies songů. Některým se to dařilo, jen mě se to vymklo z ruky, lépe řečeno z kolene. Když jsem procházela kolem známého, protočil mě kolem sebe, ohnul a v záklonu mé koleno hlasitě křuplo a pak už následovala jen smutnější část večera. Velice profesionální chování vyhazovačů hodnotím velice kladně, horší ale bylo chování osazenstva táborské nemocnice. Veřejně si dovolím prohlásit, že táborská nemocnice je poslední stanice. Neporfesionalita je do nebe volající a vybavení patří spíše do muzea. Zraněný je pro ně jen narušitelem spánku a jeden z miliardy. Proč ta paní raději nedělá zahradnici a neusmívá se na kytičky, když na lidi se mračí? No, prostě Barbánkovo dobrodružství...na konci vyšetření mi bodli !včeličku" proti bolesti a dali do jedné ruky papír a do druhé taky. Na jednom byla lékařská zpráva a ten druhý? "To máte na záchod, tam není..."
Týden ležím, sedím, pajdám v Dražicích, občas dopajdám do místního svlažovacího centra s názvem Zlatá Brána a dám si výbornou pizzu a nebo něco k pití:o) Na chatě se akorát válím a čtu, dost mě to nicnedělání ubíjí, ale noha si to žádá, a ni po týdnu nepozoruji zlepšení.
Návštěva pana doktora Balíka byla nevyhnutelná. Na noze mám modrou ortézu, která se mi sice k ničemu nehodí, ale koleno krásně stahuje a to mi pomáhá. Mám naordinovanou mast Balíkovku a v pátek se mám přijít ukázat. Asi si lak na nehtíčkách u nohou budu muset přeláknout na modro:o) Vidíte? Co se mnou dělá pár dní flákání? Mozek se mi zpomaluje:o)ne, to bude asi tou dnešní injekcí:o)
Ve středu jsem se trhla z chaty a s jedním známým jela něco vyřídit do Sankt Floriana v Rakousku, cesta to byla svízelná a pár nezapomenutelných zážitků jsem připravila panu řidiči chvíli poté co jsme vyjeli. Jojo, holt, když ostuda, tak pořádná:o) V cílové stanici jsem ale zaperlila mojí němčinou a předešlé "klopýtnutí" bylo vymazáno. Projížděli jsme pak Pasovem, je to nádherné město, kam se chci jednou určitě podívat...
Teď se ale musím vykurýrovat:o)