Říjen 2008

Malo platny, je to proste hezky v Blatny

25. října 2008 v 18:44
Tomova mamka Lenka a ja jsme vyrazily na vylet. Byla by skoda nechat si uplavat jeden z poslednich hezkych dnu babiho leta a tak baby vyjely za dobrodruzstvim. Zamkem nas provedla Evi (mati Furova), ktera se asi nejspis stane mou budouci spolubydlici a sedi a spolutrpi se mnou ve studijnim nasazeni:o) . Obdivovani danku a kresilek z nich:o) a knihovnu 13 000 knih by mi mohla skazit jen seda pani, ktera by mi poklepala na rameno, ale ta se tentokrat neobjevila. Neni divu, zjevuje se jen tehdy , ma-li zemrit nekdo z rodiny majitelu.


Co mi minuly tyden prinesl? Obnoveny ctvrtek s A., pohled z vysoke studanky do kraje a nadherny zidovsky hrbitov, usmevy Evicky a Veru. Sedela jsem na kresilku pro kralovny ve stejny den, kdy kralovna hazela puk klukum hokejsitum v Bratislave. Stestim jsem se tento tyden opet rozpoustela a musim rict, ze me bavi, a ze me to bavi:o)

Goťák je opravdový James Bond

20. října 2008 v 13:54
Byla to fuška dostat se do Tábora, ale díky ryhlé spojce se mi to podařilo. uvázala jsem kravatu, tedy já ne, to spojka a hurááá do divadla. Blucha málem rozdrápal divadelní židličku, když zpívala Heidy Janků a vypadal, že brzo vyskočí a zařve, ty zmalovná nádhero, už se dočančej a vypadni:o) Halina nezapřela ani svůj předek, ani svůj zadek. Má to ale rovnoměrně rozložené, no bodejť, vždyť by se taky jinak převažovala. Goťák přišel rozvážnou chůzí, mluvil distingovaně a uhlazeně a já mu nakonec zobala z ruky, Blucha zobal taky:o) Když Kája , náš božský Kája zpíval o tom, jaký časy byly, když byl ještě kluk, tak jsem uvažovala že si kvůli němu v rozněžnění nějakou tu dogu z útulku vezmu. To mě ale záhy přešlo, kdoby se o ní staral, když já mám za úkol otáčet se a koukat po Bondech? A ještě vzkaz pro Karla: Hochu, nejsi nejmladší, ale pro mě si James Bond a skoro tak velkej frajer jako můj děda. Ne, to nejsi:o)

Čtvrtek a pátek byly volební, to sse mi tak jednou za čas přihodí, že svůj šarm používám na pana Varvařovskýho a na pana Bezoušku. Sedět v komisi je nehorázně zdlouhavá věc, tedy pokud by tam nebyli mí oblíbení pání v důchodovém věku, můj mladý spolupracoovník pan Kaczor s jeho maželkou a z druhé stranyumakartu v jiné volební komisi moje maminka a její nezaměnitelný smích. Umakart se třásl z obou stran. Pan Varvařovský si u mě objednával kafíčko zásadně se dvěma modrýma viagrama, pan Bezouška celý den slovně vařil a mezi tím nám ukazoval ejho kroniku sběratelství. Chodit s urnou je to, co mě na volbách baví, chodí se ke straým lidem, kteří chtějí volit, ale volební místnost je pro ně daleko. Většina z nich jsou lidé plní entuziasmu a optimismu, který je totálně nakažlivý. Dobila jsem si batreky, ale večery v Táboře byly dlouhé a dost vyčerpávající...ale hezké:o)

Co nám asi týden přinese?

No nazdar

13. října 2008 v 14:22
Jen tak zdraviiiim z knihovny z Brna, abyste si nemysleli, ze se porad jenom flakam:o)

Promoce

12. října 2008 v 14:01
Malý Barbánek kráčel sálem jako královna. Jsem herečka, ano uznávám, ale měli jste vidět dědu. Ten seděl a naparoval se jako páv. Ani se mu nedivím, má na mém bakalářském titulu obrovskou zásluhu.
V pátek 10.10.2008 se na zámku Kozel u Plzně konala Barbánkova promoce, na kterou vyrazilo příbuzenstvo z celého širého okolí. "Vy jste taky od Hujerů? Pardon od Řezáčů?" 18 lidí z Kralup, Tábora a Plzně...
Dvě řady jen pro "Hujerovi", Blušík a jeho maminka by se v tom našem klanu klidně ztratili, tedy kdyby babička neustále aktivně nevykřikovala, že si mám Toma vzít rovnou, když už se nás sešlo tolik. Vzít si Blůšu? No, maminku Lenku bych chtěla za tchýni, je báječná, ale jak jen to kruci udělat, abych zároveň nemusela být ženou člověka, který si v sebeobraně u Bušťáka zvrkne nohu:o)?
Společná večeře proběhla v penzionku Hájek, který se nachází uprostřed hlubokých žlutě zbarvených lesů. Strejda Hájek telefonoval a naštvaně hulákal, že Šťáhlavy přes ktereé má jet neexistují. Nakonec je přeci jen našel, najel o 60km víc, ale zjištění, že penzionek se jmenuje Hájek ho zcela uklidnilo. Dali jsme si stylově rožeň Hájek a jak se nám plnili bříška, pohoda gradovala. "Dědo a kolik bývalo sněhu, když si byl malej?" Babička generál belskově odpovídá za něj: " Až po střechu", děda vypouští vzápětí perlu:"Někdy i víc."
Možná to nezní vtipně, ale museli byste je znát. Bylo by Vám vše jasné.
Můj taťka se ptal strejdy Ládina jaktože nemá na plešce žádné vrásky, jak to dělá a ten bez váhání odpovídá, že to je tím, že má sevřené půlky:o)

Když se sejde naše rodina, tak se humor sype z rukávů, jsme všichni z jiných koutů a dost odlišní, ale jsme rodina a tak to má být.
Musím uznat, že nejvíc mě překvapil malej Ládík, když mi jako dárek k promoci dal pálku na skquash. Hm, ani nevím jakže se to píše? Takže vypisuji veřejný konkurz na učitele squashe!

Strejda Hájek mi řekl po rodinném focení, jestli začínám hubnout, když mám tu pálku.Drzoun je to. No, ale pak mi taky řekl nejhezčí větu za celý můj život!
"Ty Báro, Tebe je na to ministarstvo škoda!"
Takhle jsem vypadala na konci večera a po královně kráčící davem ani stopa, slehla se po ní zem:o) Ne, kecám, ona se připravuje na novou cestu ..na jednu z dalších..

Minulý týden se mi podařilo ochutnat pravý burčák, vidět proces výroby vína, okoštovat v papučích několik druhů moravských vín a taky tančit v Tescu na "Oh bymyselve...!"

Cobobotnice pod hradem Veveří

6. října 2008 v 12:39
Chtělo by se mi psát, ale nemůžu...jsem jedno velké smrkací unavené kotě. Tělo mě bolí, všude mi loupe, teplota stoupá a tentokrát za to nemůže PŠŠŠT,ale bacily, co se mi uhnízdily v těle. Jdu si koupit citron a budu se potit až do rána...vyhlašuji jim válku. Já své tělo jentak nedám. Dávám bolševikovi bacilovému den max dva...

Popis báječného víkendu uprostřed babího léta dodám zpětně:o)
Ve zkratce: Ať žijí bedly, přežili jsme Dachau...stříbrným pokladem bylo Starobrno:o)
Na téhle fotce to vypadá jako když jsem jim zadala úko: Ignorujte fotografa, já se fotím:o)

Poprsaaa

3. října 2008 v 12:52
a mne je to ouplne jedno, po celem tele se mi rozleva nadherny cit, miluji sebe, miluji muj zivot a miluji. Po desti vysvitne beztak slunce:o) Nechava, se unaset do krajiny nekonecnych dnu, zpivam si jen tak za radosti a piskam si pro radost. Jsem stastna a uzivam si me stesti. Delim se o nej presne na pul a to je ten nejkrasnejsi pocit co existuje.
Muj zivot je naruby, ale teprve dostal ty spravne rozmery. Letam si a vznasim se a usmivam se bezduvodne. Tedy vlastne duvod mam:o) A tim je pro me...:o)
Terezka odletela nach Malaga, do Brna zavitala navsteva z Kostnice, na konto krasnych chvil jsem si pripsala Beskydy a pred sebou mam vikend, ktery ma zacit heslem : " Jestli je v bazenu chobotnice, ceka nas smrt."