Listopad 2008

Chci zase na ty prkna

26. listopadu 2008 v 19:41
co znamenají svět............chci hráááát:o)
Včera se mi podařilo shlédnout představení Hin und Her, strašně jsem se nasmála. Bylo to jakobych tam hrála s nima. Jeee, já to musím nějak vykoumat a dostávat tu mojí hereckou energii zase nějak ze sebe. :o)

Tváře za zdí

23. listopadu 2008 v 1:11
Konečně se mi podařilo navštívit výstavu světově proslulého fotografa Jindřicha Štreita, jehož černobílé fotky jsou zastoupené v muzeích a galeriích od new Yorku po Paříž.
V táborském divadle je jeho výstava fotek z Číny, kam se před šesti lety podíval.


Sníh pokryl všechno svojí bělostí...

22. listopadu 2008 v 18:06
Poslechněte si malého 6 letého anděla

Pro Tebe:


Somewhere over the rainbow
Way up high

Někde na opačné straně duhy, cestou vzhůru.

There is a land Ithat I heard once in a lullaby
Je země o které jsem jednou slyšela při ukolébavce

Somewhere over that rainbow, skies are blue
Někde na opačné straně duhy,kde nebe je modré

And the dreams that you dare to dream really do come true
A sny které si odvážně sníš se opravdu splní


Someday I'll wish upon a star and wake up where the clouds are far behind me
Jednoho dne si budu pod hvězdou přát probouzet se tam, kde mraky jsou za mnou

Where troubles melt like lemon drops high above the chimney tops
kde problémy tají jako citronové bonbony. Nad vrcholky komínů

That's where you'll find me
Je to místo kde mě najdeš

Somewhere over the rainbow, bluebirds fly
Někde na opačné straně duhy létají modří ptáčci

Birds fly over that rainbow
Ptáčci létají na opačné straně duhy
Why, oh, why can't I?
proč proč nemůžu já?
If happy little bluebirds fly above the rainbow
Když malí šťastní ptáčci létají na opačné straně duhy

Why, oh, why can't I?
Proč proč nemůžu já?


Potměšilý host jen tak pro radost

19. listopadu 2008 v 16:04
Tento týden se náš pan děkan rozhodl udělit nám volno, je tzv. týden vědy a podle jeho mínění asi nejsme jako FF zcela kompetentní k přemýšlení o vědě, a tak nás nechá flákat se ...je to super a baví mě to, ale dlouho to nevydržím.

Víkend se na mě usmál a přijela mě a tetu Růženku, bývalou baletku Národního divadla, navštívit maminka Blůši Lenka. Ochutnaly jsme společně první Svatomartinské...mimochodem lahůdka.
Prošly jsme si výstavu na Špilberku, kde mě Lenka pěkně vyděsila a některé postavičky mě pohladily po duši, nebo rozesmály. Podle Věstonické Venuše soudím, že chlapi měli vkus, mají a vždy mít budou. Holky jako cumel byly, jsou a budou. A to, že já se nepřevažuju, a že mě vítr neodfoukne ani kdyby se přetrhl, má taky nějaký svůj význam.

Nedělě byla odpočívací. Ušima mi kráčela melodie ze Šíleně smutné princezny a všechny buňky se chechtaly u Hoří má panenko. Měly jsme jít na výlet, ale prostě jsme nevstaly.
V pondělí se akčnosti meze nekladly, takže jsme se staly součástí třistahlavového lampionového průvodu. Lampion dodal přítel Pšššt, klacík dodal keř u koleje, svíčku sto let starou babička a Lenky práce bylo smontování. Smntovala to velice funkčně, kdyby býval Horáček stál před divadlem Husa na Provázku, mohl se pokochat mým krásným lampionem.


Prohlášení čtené na půdě naší fakulty:Dobrý večer,
vítáme Vás na dvoře Filozofické fakulty, (v půvabném areálu s bohatou historií.) Dvacáté století tomuto místu připravilo mnoho významných chvil (okamžiků, událostí). My se letos v myšlenkách vrátíme do roku 1989. Tehdy se na této dlažbě objevil velký červený nápis "STÁVKA". 17. listopad vyšel na pátek. V podvečer toho dne došlo k zásahu policistů proti studentskému průvodu na pražské Národní třídě. V rámci této fakulty se díky iniciativě několika studentů podařilo během víkendu sestavit prozatimní stávkový výbor tvořený sedmi studenty a třemi pedagogy. V pondělí ráno byli jeho členové byli překvapeni že studenti nešli na výuku a v počtu několika set zůstali stát zde na dvorku. Zástupci tohoto výboru přečetli několik prohlášení odsuzujících "pražský masakr" a vyhlásili týdenní protestní stávku. Ve 13 hodin se zde sešlo přibližně 1000 studentů z téměř všech brněnských vysokých škol. (V průběhu shromáždění stál u fakulty autobus s příslušníky Sboru národní bezpečnosti.) Po jeho skončení byl v jedné z učeben založen stávkový výbor brněnských vysokých škol. Stávka se v průběhu dní změnila ve stávku okupační. Studenti fakultu obsadili, pobývali zde ve dne v noci a vedli psychologickou válku s pořádkovými silami a vedením univerzity. V noci vyráběli letáky, ve dne organizovali protestní akce, vystupovali na veřejnosti, vyjednávali s vedením průmyslových podniků, šířili informace v rámci Brna i mimo něj......................Zde, na tomto místě, na Zelném trhu, náš průvod končí. V divadle Husa na provázku za malou chvíli proběhne první z řady diskusních večerů v rámci studentské iviciativy Inventura demokracie. Dnes na téma směřování české společnosti mezi léty 1968 a 1989 s Pavlem Kohoutem, Michalem Horáčkem a Jiřím Voráčem, někdejším studentem Filosofické fakulty, iniciátorem a organizátorem studentských protestů v listopadu 89.



Zhasla jsem lampión, ale nebyla vidět tma, lampy házely světlo kolem sebe. Śkoda.
Srdce mi tlouklo a teta náhoda mi pomohla dostat se do místnosti kde mluvil. Nemluví, on čte krásnou knihu. Moderátorka se zapotila, ale já ho chápu, má toho tolik co říct. Neplácá, mluví. Je pro něj důležité sdělovat. Přidávám text, kdy o mě psal, leč úplně mu uniko, že nejsem hloupá. Lump jeden a ty pihy? Co si to ten Horáček bere mé jméno na paškál? Promiň Pšššt, ale já ho miluju. Pod jeho kloubouk by se všechna má úcta a obdiv nevešly...


Otevřené okno, aby duše mohla ven


Jářku Tě Bůch táto, zdravíčko mí strýci,
k čemu kecy, že mám ležet v nemocnici.
Típněte ty cíga, palte voskovici.
Doktor mi řek: "Koukej, musíme tam všici!"
Snad tu nejste marně, přece jen.
Otevřete okno, aby duše mohla ven.

Proč tu nejsi Ty, má pihovatá Báro.
Veselá a hloupá, jako v lednu jaro.
Tys byla má šance, jediná a krátká.
Uhnout z cesty, kterou zametá má matka.
Život jako klícka ze čtyř stěn.
Otevřete okno, aby duše mohla ven.

Řeknu Ti to rovnou, starostlivá máti.
Doplést mi tu šálu, už se nevyplatí.
Už je dávno víc než dostatečně dlouhá.
Na pořádnou smyčku popadla mě touha.
Říct jen: "Přišel pátek, vhodný den."
Otevřete okno, aby duše mohla ven...

Kocour se schoulil na tvůj klín

Kocour se schoulil na tvůj klín.
U nohou spí ti dalmatin
v pozici lvů, co zdobí banku.
I sama noc má na kahánku,
jen ty se ještě bráníš spánku
a síle těžkých vín.

Jak dlouho to však vydržíš ?
Už na kostele zlátne kříž...
Ne, ani jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře.
A ty to dobře víš.

Má krásko s přetěžkými víčky,
snad je tvůj rytíř na cestách.
Snad si tvou krajkou od spodničky
stírá prach.

Až přes řeku a do strání
se rozléhá tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše
by tvoje slova musel slyšet.
Vždyť voláš tišeji, než tiše...
Kdo se ti ubrání ?

Pro slečny s dobrým vkusem přikládám odkaz na jeho stránky http://www.michalhoracek.cz/ Pokochejte se...
Pochoutka z Olomouce, v které má taky prsty:

Věděli jste, že Beskydoš je mladší brácha Krakonoše, je to Lach a odešel z Čech, protože mu u nás nerozumněli?

Věděli jste, že je cimbál něco jako klavír s odhalenými strunami?
Věděli jste, že podlouhlému panáku na slivovičku se říká šťopka a že pokud se Vám slivovice vyleje do tašky plné oblečení a učení, vše to vyprchá, jen stránky se zkroutí?
Ovšem, jen pokud je to slivovička kvalitní, lahodná a dostanete jí ze srdce od kamarádky, tedy maminky nejlepšího kamaráda. V tomto případě je slivocička buď vypita a nebo vyprchá, ale láhev zůstane tak jako tak prázdná.


Svatomartinské...11.11.2008 nejen k huse

11. listopadu 2008 v 22:49
Plné náměstí milovníků vína a pravých Čecháčků...za stovku skleničku a můžete ochutnat několik desítek druhů vín a tolikrát kolikrát to jen zvládnete.

Držím v rukou první letošní víno, které pochází z nejsevernějšího okraje velkopavlovické vinařské podoblasti z rodinného vinařství u Křížů ve Viničných Šumicích. Je to víno vyrobené s minimálním zásahem do kvasného procesu. Neříká mi pane, je to dárek a tak si na degustaci letošního Svatomartinského vína musím počkat...snad ne až do dalšího roku:o).

Cesty naše jsou nevyzpytatelné a já si teď sypu popel na hlavu, že jsem dnes nešla za hlasem mého srdce a nepopíjela s ostatními neznámými na brňenském náměstí. Škola by mi tedy vážně neutekla, namísto vyučování přišel nějakej chlap, kterýho nemám ráda. A proč? Chtěl po nás dobrovolně vyplnit test, který ptřebuje na svojí doktorskou práci. Trvalo to přes hodinu a půl a bylo to zbytečně těžký a dlouhý. Nikdo ze spolužáků se ale neozval, a když jsem mu to řekla přede všemi já, jen koukal. Lump, mohla jsem si válet po jazýčku Svatomartinské...hm, ani jsem neochutnala víno od pana Maňáka, na které mám zálusk. Bylo mi doporučeno...no snad ještě není všem dnům konec.

Už jsem zase plně online

10. listopadu 2008 v 0:02

Říká se, že se člověk má podívat do všech rohů než usne, aby se mu splnilo to co si bude přát. Udělám to, začíná mi totiž poprvé regulérní kolejní život. Mám vybalený loďák, uloženého Tejkiho pod hlavu, vybalený kartáček a můžu poprvé klidně usnout. Moje milá spolubydlící mi udělala překvápko a počkala na mě na nádraží, chudák si teď fouká mozoly od mé tašky. Nemám předtavu jak bych tu tašku dotáhla bez ní domu ...ne domu ne, ale sem do pokoje A 507...jdu hajííí..

EDITH - VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ

9. listopadu 2008 v 2:20
Petr Malásek, Libor Vaculík, Václav Kopta:
Spojením tance, zpěvu a slova vznikl tento "taneční muzikál", který si svou komunikativností získal mnoho příznivců, a to nejenom z oblasti tance, již při svém prvém uvedení v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Inscenace mapuje v několika epizodách život slavné francouzské šansoniérky a snaží se přiblížit divákovi fenomén jménem Piaf: život na ulici - pod střechou Paříže, první profesní úspěchy, první zamilování, ale i milostné prohry a pády na dno života, problémy s alkoholem a drogami, návrat na scénu... Velkou zásluhu na úspěchu tohoto představení měl, mimo choreografie a režie Libora Vaculíka, i znamenité výkony Radky Fišarové (známé především z pražských inscenací muzikálů Evita, Kleopatra a Angelika - markýzy andělů, ale i z brněnského účinkování v muzikálu Zorba) a alternující Zdenky Trvalcové, které všechny známé, ale i méně známé hity z repertoáru Edith Piaf zpívají ve francouzském originále. Taneční alter ego Edith Piaf vynikajícím způsobem ztvárňuje sólistka baletu SD Margarita Pleškova. A v této podobě se s inscenací budou moci nyní seznámit i diváci ústeckého divadla


Tak takhle je popsán můj poslední zážitek na internetu. Já bych jen dodala, že jsem seděla v lóži , a i když to zní velmi luxusně, není to úplně největší výhra jelikož nevidíte hercům pepředu do tváře. Zase na druhou stranu vidíte vše co se v tomto předtsavení odehrává za plentou...např hlavní předtavitelka si roluje silonky, nebo stahuje bílého andělíčka když je jakoby na nemocniční posteli, vidíte i to´, kam se propadá, když leží v růžích. Můžete si chroustat oříšky, které koupila teta a žádná cizí teta Vám nenadává. Můžete si na chvíli sundat pravou botu když vás tlačí a nebo se ovívat programem pokud je Vám horko. Teta o přestávce před celou řadou dychtivých lidí v byfééé prohlásila, že se pěkně řachnem po tom víně a celé předtavení podle ní bylo dobré jako prase:o)

Podle mého by si měla Radka F. udělat výlet do Tábora a zajít se mnou na vínko. To jak se mi líbila jí klíďo píďo vylíčím tam:o)





Abych nezapomněla, taky jsem se ocitla někde na Moravě a byla jsem vyfocena:o)

Labutí legenda

2. listopadu 2008 v 16:47
Dedovi osmdesatiny, bratrankovo shaneni mista, kde se bude konat jeho svatba...rodinka se na me zase podepsala. Nestezuji si, mam je vsechny svym zpusobem rada. Rodinu si clovek nevybira a jak se znam, i kdybych mohla, beztka bych si tenhle neopakovatelny koktejl namichala znova.

Vzdy kdyz dorazim z Brna a urvu si kousek casu, travim ho s babi a dedou. Moje otazka je prosta, tak co je noveho, co delate kdyz tu nejsem? odpoved je vzdy stejna: "Jime a spime" Lhali, zjistila jsem jeste dalsi dve zabavy. Kdyz pominu to, ze se tesi na me, tak taky jeste kontroluji zda nova autobusova linka jezsi vcas. No je to sila. Deda sedi na vyvysenem gauciku a spizuje z okna, najednou vola" Bbi, babi, uz jede." Babi dobiha do cile jako maratonovy zavodnik, vrha se na papirek s jizdin radem a konstatuje ac nerada, ze jede zase presne:o) No, nesezrali byste je?

Kultura mi tenhle tyden, ktery utekl jako voda pekne protkla. Mam za sebou Nestydu, v malem kine v Praze film s Trojanem Karamazovi, coz je unikatni luxusni zazitecek a Swan legend v Tabore. Irske tance v divadle ...no, cekalo se hodne, vysledek ocekavani neodpovidal:o(