Leden 2009

Brundibár poražen. Rapublika. Slnečnice.

26. ledna 2009 v 12:30
Dáma s velkým K. v rudém tralaláčku mi pomáhá snášet ten čas, který jsem přes vysoký odpor obdržela. Chodí se mnou za ruku a tahá mě z kina do divadla a zase zpátky. Vždy mi byla v životě oporou a krásné chvíle života ještě prohlubovala. Občas s sebou beru i Lenku.

V pátek jsem za Kulturou ale vyrazila s bábrdlinkou. Naladila zevnějšek iúsměv a šla pozdravit holky do divadla. Děda má kluky v klubu, babička holky šatnářky v divadle. Úsměv se jí dařil, než došlo na představení. Seděly jsme v první řadě a babi cedila slzy víc než já. Tolik emocí na jediný večer, muselo jí to chudinku ouplně vyčerpat. Nevím, nejela jsem s ní domů a možná že jsem měla. I když jak si to zpívá tady Edith?


Malá dětská operka Brundibár byla skvostná, roztomilá a bezprostřední herci uúchvatní, leč celé to bylo třesky plesky smutné. "Brundibár poražen...." mi bude už navždy povědomou melodií, taky mi v hlavě zůstane, že zlý flašinetář Brundibár ztvárňoval Hitlera a děti nad ním vyzrály díky tomu, že držely pospolu a nedaly se. Paní Kottová vyprávěla o svěm dětství v Terezíně, je jedním ze 100 dětí, které přežily Terezín, přitom jich Terezínem prošlo 1500. Operka Brundibár byla napsána pro židovský sirotčinec a do Terezína přicestovala v něčích 15 kilech. Poté jí hrály terezínské děti. Mladí herci byli ale častěji než často obměňováni...




V sobotu jsem se nasmála u filmu Rapubliku, pro mě byla lákadlem Hana Hegerová, dáma, na kterou pohlížím s úctou. S grácií sobě vlastní odrepovala nejpřednějším Hip Hoperum v čechách jejich píseň a šansonovou vsuvkou propletla slova, která mi dávala smysl.
Posuďte samy.


Jdu kolem čínskýho pajzlu z hospody 12 dopoledne
vietnamci prodávaj džíny(koupím si)
kde je domov můj?domov můj a kde je domov TVŮJ?
Rusáci pasou štětky viděl jsi východní přísliby?(viděls?)
dávám mladým holkám herák..(herák)může to bejt i tvůj barák!(barák)můj soused mlátí svou starou..čich jak poleno (poleno)kdo mu dá koleno??(koleno)nezapomen jak jsi vyjebal s daněma(co????)na karibiku serou racci na hlavu lidem jako viktor kožený (kožený)kde je domov můj?domov můj a kde je domov TVŮJ?domov

malá planeta ve vesmíru na díku zemi kde se žije v míru republika czeko bohemia hlavní město praha država moja můj domov můj hrad moje vila to je to místo kde už každá byla sem orion hra nekofila kde se kuba libre sama byla párty v plným proudu jsme v klubu jsme rappeři a máme prořízlou hubu a velkou žízen po svý show dneska mě od baru nedostanou nouu až do rána a zas do večera dokola trefit se pak domů s porubou sobola je hra a bezcená tombola v tu chvíli mám vokno jako stodola


a lezu k klubu ven pletou se mi nohy halucinace mě posílaj domů kde domov můj objednávám taxi vidím divný věci ale věřím tomu...hana hegerová miluje hight fight jsme na jedný lodi objedváme spolu vobjednávám drinky a deme domu když vylezem ven málem minu molo.kde domov můj jdeme mimo mé mimino mi mele nohu máma mele maso a máma mele sele posílá mi pusu hele vole hele vidím mléko a strní přesto tu cítím jak moc to tu smrdí...jsem bezdomovec mám nos jako nosorožec kde domov můj bože můj to je konec

HH: kde domov můj?
to je ten rap a řečičky
kde domov můj?
Teď do prava
kde domov můj?
a nebo vemte to ještě rovně
kde domov můj?
vemte to ještě jednou dokola


Včera jsem se nechala pohladit hlasem Szidi Tobias, je hrubý, ale hladí jemně. Szidi znám už z písničky Na hotelu v Olomouci.
Byla skvělá, jejím hostem byla Ivana Chýlková. Hm, tahle holka zpívá taky výborně, ale hraní k ní patří víc. I když uživila by se.

Tahle se mi líbila nejvíc:


pro zajímavost něco o téhle Szidi:


Raky se mi podařilo po dlouuuuhé době sejít se s Čábulkou. Ten kluk roste do krásy:o)
Hotovej Ital z Milána:o)




Skleněné láhve

25. ledna 2009 v 14:52
na břehu Jordána nejsou plné tajných přání nebo tajemných vzkazů...
Zato stoleté vrby skrývají ve svých ztrouchnivělých útrobách roztodivná tajemství...



















Koukám k zemi a najednou...
Hmmm, jako kůl v plotě...

Vždycky jsem chtěla jít do lesa s knížkou a podle ní určovat stopy...
Všechno bude!!!


This is the end...and the beginning

20. ledna 2009 v 17:44


Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.
Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve
zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl:
"Věci nejsou takové, jakými se zdají být."
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře
a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát. První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva.
Proč??
"Věci nejsou takové, jakými se zdají být" odpověděl starší anděl". Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají být.
"Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!

Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek, přítomnost je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!

Z výstaviště do postýlky...

18. ledna 2009 v 18:59

Penízky vydělané, práce za náma a mezi tím jsme stihly ještě jednu návštěvu:o) Teď už zase nastává doba nepříjemného mučení..učení, jelikož čtvrtek je Černým Petrem tohoto semestru.

Pracovní život to je dřina...

16. ledna 2009 v 20:38
...asi se začnu učit:o)
A kdy mě to napadlo?
Když jsme ráno šly s evou jako husy v řadě s ostatními vystavovateli po brněnském výstavišti. Bylo to jako by jsme šly do nějaké továrny k pásu a přitom jen pracujeme na výstavě Go o cestovních kancelářích a turismu pro Österreicher Werbung.

Švédština odškrtnuta

15. ledna 2009 v 20:48
Mám za sebou úspěšně složenou zkoušku ze švédštiny....no a to se muselo oslavit:o)
Sešlo s nás akorát a bylo toho tak akorát:o) prostě hukot včel by nebyl slyšet, nebyl by slyšet ani startující aeroplán, jak nahlas jsem se smála:o)
Né vše se dá na světě vysvětlit, objasnit a pochopit...
Umíme být na germanistice i normální :o)
Ale přiznávám, nebývá to nadlouho...



Podařilo se mi seznámit se se zajímavým fotografem...mrkněte na jeho fotky...a ta jeho skromnost...ani by mě nenapadlo že..
"Pane, Vy jste ho přeříz...!"

Planá nebyla marná

11. ledna 2009 v 17:19
Úplně jsem zapomněla sem dát můj nečekaný výlet to Plané...
Zcela zimprovizovaný a narychlo vymyšlený sraz tří lidí z různých koutů proběhl pohodově a klidně. Asi stárnem...
Terezka přiletěla ze Španělska, Martin přifrčel z Prahy a za jižní Čechy jsem byla zástupcem já. V pátek tam, v sobotu zpátky. Taková rychlovka, ale bylo fajn ty dva uličníky mít zase na chvilku po kontrolou... pujceny mi byly papucky na panenku
Pro srovnání...blázni ze studií v Plzni. Aneb dva mentoši svačí ve Veleslavínce.











Dneska už nesvačí, jeden medituje a druhý jezdí prstem po mapě:o)


Zašli jsme si do čajovny v Marijánských lázních, nídherné rzzářené město. Hotel Butterfly na každém kroku a mráz zdobil jeho vznešenost.
Druhý den mě Martin protáhl po jeho mega veliké Horní Plané...hmmm..jeden barák by stálo zato koupit a zrenovovat. Je úžasnej.
Za mnou se tyčí nejstarší dům téhle Plané...

Nemožné skutečným

10. ledna 2009 v 17:50

Můj brácha je inkognito, není skoro na žádné fotce a mně se podařilo nemožné. Babi byla úplně rozhozená, že Kubíček odjíždí za prací do Prahy, i slzička jí ukápla. A co na to děda? " Ty kluku, akm až Ty rosteš?" A co na to já? Já nic, já fotograf. A co na to brácha? Podlehl tlaku situace a nechal se zvěčnit. Ale jinak...zachoval svůj neměný stoický klid. Prostě brácha
Jo jo mý dva kluci jako buci.


Hodně štěstí v Praze brácha!!!

Huraaa z kopečku dolů:o)...

10. ledna 2009 v 1:27
...aneb lyžování je jako jízda na kole, to se nezapomíná:o)
Ale kdyby mi to dneska ráno opakoval kdokoliv celou cestu až na Monínec, tak bych mu nevěřila...:o)
...ale země jsem se zblízka podívala do tvářičky i já:o)...jednou:o)
Pokud tedy nepočítám ántré při výstupu ze sedačkové lanovky:o)
Mrzlo až praštilo, tak to se mnou praštilo, no:o)
a prý že andělé neexistují...hm kecyyyy
láska umí být andělskáááá
pán hor zdraví do údolí
a po níročném dopoledním sportovním výkonu, jsme pověsili kabát na hřebík, rukavice na hůlky a gulášovka ala pani Kropáčková z přilehlé vesnice u Monínce nám zahřála žaloudky. Vaří tam dobře, za kulatou sumu dukátů dostane člověk odpovídající servis. Vítejte u nás na západě v Monínci...

Silvestr 2008

7. ledna 2009 v 11:02
Zajeli jsme do Mexika...


...musela jsem to tam to tam nejdřív trochu srovnat...

...požila jsem veškeré zbraně, ale nakonec si i neposlušný číšník nechal říct a byl nám po vůli:o)
...takže jsme si mohli v klidu několikrát připít:o)

Silvestr pokračoval jako každoročně na náměstí ....v Mexiku:o)
Mladá Fronta Dnes:"Nic není tak zlé jak na první pohled vypadá. Nekterým svým strachům se můžeme dosyta vysmát. Odjakživa se bojíme nových začátků . Kroků do neznáma.Snad proto tak často setrváváme v nefunkčních vztazích. Dost těžko se totiž s něčím k čemu máme osobní vztah. A jak je na tom loučení se starým rokem? Co nam bude scházet? Možná nic. A možná všechno. Někdy nám houby záleží na tom, jestli polštář co máme pod hlavou je ten náš. Snad bychom meli méně uvažovat nad tím, s čím do Nového roku začneme a s čím skoncujeme. Měli bychom přemýšlet co si pro ten příští rok chceme uchovat. O co nechceme přijít. Na co se můžeme znovu a znovu těšit. Nestresovat se tím, co často neovlivníme a velmi pravděpodobně nezměníme." (Já vím, koho si ponechám!!!)
PF 2009 a mějte se rádi lidi a slibte si, že si ten nový rok užijete!!!