Březen 2009

Pan čáp ztratil čepičku...

29. března 2009 v 14:45

a já jí našla a to hned ve dvojím provedení. Každá z nich hraje kouzelnými

barvami.
A jak prohlásil můj brácha: "Taková malá věc a kolik radosti do udělá..." Zkusili si je všichni...
Mamka měla narozeniny, tak byla příležitost zahrát si na šašky a celému světu se vysmát do očí.
Nevidím důvod v tom, proč zrovna se mnou by si měl život zahrávat, raději si budu hrát já s ním...třeba na šaška:o)
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ale nikomu šaška dělat nebudu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pec nám spadla, Pec nám spadla...

23. března 2009 v 19:10
hmm, postavit se mi jí nepodařilo, ale zdolala jsem jí:o)


Jupííííí...


To, že jsem přetrpěla v pátek šest hodin v různých dopravních prostředcích se mi v sobotu odměnilo překrásným počasím, prostě azuro:o)
Místní mi pochválili můj timing, prý jsem trefila nejhezčí den za celou sezónu. To jde, ne?

Moje spolužačka v Brně a učitelka lyžování v Peci pod Sněžkou - Zuzanka mě ubytovala u nich na "chýře", což je baráček, kde přespávají a vlastně celou zimu bydlí učitelé lyžařské školy Happy hill.
Na uvítanou jsem byla v páteční podvečer zasvěcena do místního "welcomedrinku": "hrušky" . Návod je jednoduchý:o) Panáka hruškovice zajíte kouskem nákladané sladké hruštičky. Nevíte, že byste vůbec nějakého panáka měli:o)
V sobotu nás paprsky vytáhly z pelechů a šli jsme na sjezdovku. Zatímco Zuzanka učila malou holčičku, já, ta velká, jsem si opakovala mé základy z Monínce. Lépe řečeno vylepšovala jsem techniku:o)

Trochu rozcvička a šlo se na věc:o)

Někdo lyžíroval, někdo snowboardoval...

Zapíjeli a papali
všichni...

...někteří jsou anonymní alkoholici:o)

Po obídku jsme se opalovali

a kdo se nenamazal, ten večer trpěl:o) a byl rudý jako rak:o)
Ale daly jsme pár kvalitních filmů, zásoby od maminky z Tábora, namazali obličejíček krémem a do rána bylo mravenečkovi zase hej...
a mohl jít jezdit ...



Počasí se v neděli zkoršilo, ale to nám nevadilo, ani krávě to nevadilo:o)
A Zuzanka souhrou nadpozemských okolností vyhrála batůžek...jeee ta se mááá:o)

Ale jí jí to přeju a ještě mnohem víc, pomohla mi s odškrtnutím dalšího bodu na mém životním seznamu...u lyžování už mám fajfku.
A to se muselo oslavit:o)

Tááák a už asi opravdu jedeme dál

17. března 2009 v 23:46
na plné obrátky, s hlavou vzhůru a s chmurama zakopanýma pod jabloní... Ale pod kterou?
Hm, matně si vzpomínám a po tom, co mě obejme Andri už jistě zapomenu zcela:o)

Sobotní radovánky

16. března 2009 v 18:30
Netajím se tím, že z Prahy jsem přijela obrovsky nabitá...

V sobotu večer si mě vzal na starost pro změnu Blůša... narvali jsme si panděra...:o)
Mimochodem, prý už je jaro,hm jsem si ani nějak nevšimla...


Přikládám jednu starou básničku:
našla jsem jí náhodou...

"Vítr šlehá do tváře,
mráz kreslí červánky..
Já vidím dvě záře
jak lampióny v noci bláznů
osvětlují naše tváře.
Ulicí jít, slyšet Tvůj smích...
Eifel by záviděl,
co v srdcích je našich těl.
Dojem svou věží však udělal
a Hanku slyšel vdál
by věděl co znamená
jak lásku pod věží
bych chtěl vyznat a rád."

Nemají ty pražské bary nějaké zvláštní názvy? :o)

15. března 2009 v 22:53
Moje milá Evička se o mně zase krásně starala,

chudák čekala s přípravou večeře až na můj příjezd, který se díky mojí dlaší story posunul o hodinu a půl...

No, holt jsem musela zblbnout hlavu pár dispečerům, kteří se mnou kvůli pracovním deskám, co jsem nechala v autobuse z Tábora, hodinu autem objížděli Prahu.
Kruci, dá se to popsat jednou větou a přitom to byl takovej fičák:o)

Takhle jsme vypadaly na začátku večera..., než jsme spolu šly do Postele...
Jakenk Ledecký zpíval v písničce, že kvuli necim vlasum vstoupi do armady spasy, zajimalo by me, co by udelal pro Eviny nohy:o)
Evička objednala tramvaj jen pro nas, no bodejt, vzdyt jsme spolu jely do Postele:o)





A co dělo v Posteli? Došlo i na nahotu:o)

V Posteli se barmani předvádí tak, jak jsem to ještě nikdy nezažila, nebyla jsem tam sice poprvé, ale ohňovou show jsem tam ještě nezašila. Normálně tam pracuje ten blonďatej herec z Rebelů, ale tentokrát ty jeho volovinky dělali jiný kluci...

Na nás s Evou se přilípla skupinka frantíků, i když já jsem si myslela, že věta :" Achoj, jy být francous, ja pracovat tady v Praha", byla jen trikem a chlapíka jsem docela nemile odpálkovala, když ale berbentil deset minut, tak jsem mu uvěřila i ja. Následoval dlaší gól...prý že je kadeřník, a že mám pěkně hustý vlasy...jo jasně:o)
Významně jsem mrkla na Evu, jako že tohle už mu vážně nesežeru. On na ní taky významně mrknul a podal jí kartičku z kadeřnictví VOGUE s jeho jménem. Milý Hugo dělá melír za 2000, hm, to se mu dukátky asi sypou:o)

No, aspoň se jeho děti nemají tak špatně:o)

A takhle jsme vypadaly, když jsme se z Postele vracely domů...trochu lesklé, ale právník, co se vracel z Prdele vypadal sice líp, ale jeho arogance se skoro ani nevešla do tramvaje.


V sobotu jsme dobrou náladu podtrhly ještě návštěvou výstavy o designu...

Nejhezčím kouskem a na tom jsme se shodly, byla tahle cukřenka:o)

Ale prodávali tam i kousky od Vlčkovského, holt kdo umí, ten umí..


A kávička v místní kavárně přišla vhod:o)

A teď dvě srovnání...líbí se Vám víc černobílý nebo barevný pohled na věc?




Divadelní workshop

12. března 2009 v 11:42
Lidi zlatý, my jsme se v neděli vyřádily jako malý děti, padla jsem pak do postýlky a usnula vyčerpáním...byl to totálně nabitý den a stál za to...aneb jedeme dál
Po hereckých výkonech následoval obídek...
a jelo se dál...
a takhle pak vypadala scéna, kdy Claudia čeká na vášnivého Kroutvora:o)

a někdy taky musím jít na ples...

12. března 2009 v 10:44
, i když se mi vůbec nechce:o)

Zbytek fotek, těch divočejších dodám dýl:o)
ještě že tam ale hráli i tuhle:


Jen málo fotek z plesu můžu publikovat, mám tam všude doslova hubu do kořán, jen na těhle ne:o)

Zavírám dveře za vším krásným... a nastavuji tvář tomu co příjde...

7. března 2009 v 20:05
Únor je sice nejkratší měsíc v roce, ale pro mě byl ten letošní nejdelším měsícem mého dosavadního života.

Stalo se mnoho zvratů a já teď hledám v koutě tohoto pokoje zbytky sil jít dál. Marně, ve vesmírném odpadu, který se usazuje jako prach se síla neschovává.
Tu sílu v sobě někde mám já, ale nevím jak jí vydolovat na povrch. Dny se mi spojují v proud času, který mě nenaplňuje a skoro nic mi nedává. Ráno se probouzím a říkám si, ať už je dnešní den pryč, večer uléhám, čekám na nepřicházející spánek a lituji toho, že další den byl promarněn.

Ale já to tak nenechám, je okolo mě několik lidí, co mi už delší dobu dávají dávky energie rovnou do žíly a snaží se vyčarovat úsměv na mé tváři. Někdy se to i podaří, ale ten úsměv je tak prchavý, že je mi jejich investic skoro líto. Snad ví, proč to dělají...

Musím zavřít dvěře za jednou etapou mého života, byla to etapa nejkrásnější a teprve díky ní vím, co je to opravdová láska. Lásku v tuto chvíli přesekávám mačetou, oblékám si zbroj, beru všechny mé zbraňe do ruky a jdu dál do boje... bohužel jdu sama.

Náhody jsou prý jen žertem vesmíru, myslím si, že v poslední době se se mnou vesmír opravdu pobavil. Není možné, aby vše byla pravda...snad je to jen černý humor vesmíru.

Po přečtení těhle řádků si říkám, že ten kdo je psal snad ani nemůžu být já, ta holka jejíž úsměv nakazí i kolemjedoucího řidiče autobusu, ten co pohladí pani sousedku, ten smích co zalézá ostatním pod kůži a nutí je se smát taky... ten smích mojí mámy...ten smích se zase vrátí...slibuji...slibuji sobě!!!


Končí můj nejkrásnější půlrok života a zanechal mi poznání, že opravdoví vnitřně krásní chlapi existují...minimálně jeden. Sbohem.